Dny a týdny ubíhaly a s Jessie se stal skoro dospělej a vychovanej pes. Byla jak naše dítě. Všude sme ji s Billem brali s sebou a neskutečně ke mně přirostla. Ovšem Jessie v kočičím vydání mi nahradit nemohla. Ale je fakt že lítost nad její ztrátou zmírnila a čas ji zahojil. Ovšem divných událostí neubývalo. Spíš naopak. Pořád sem měla pocit, jakoby mě někdo sledoval a v noci se budim s pocitem, že je někdo u mě v pokoji. Jediný co mě uklidní je, že Jessie, cvičená na obranu, jen spokojeně chrupká. Vždycky když jen vrzne podlaha, okamžitě zbystří, takže kdyby tam někdo byl, neležela by tak klidně.
,,Zlato…Musim s tebou něco probrat…´´ spustil Bill, když za mnou přišel.
,,A co?´´ zvědavě sem s kecla vedle něho a Jessie se hned nakvartýrovala mezi nás s plyšovým kačerem v hubě.
,,Blíží se turné a za tejden odjíždíme…Chci aby si jela se mnou…Nechce se mi tě tady nechávat.´´ ovšem tenhle nápad sem okamžitě zavrhla..
,,Bille, teď když je tady Jessie se mi nemůže nic stát.A navíc tady nemůžu nechat mámu samotnou…´´
,,Na tohle ale nemůžu spoléhat. Když se něco děje, tak sem u tebe za 5 minut, ale když budu pryč, nedostanu se k tobě…Pochop mě.´´ přemlouval mě dlouho. Celej tejden než odjel, ale marně. Stála sem si za svým a zůstala sem doma. Ovšem pod podmínkou, že si budeme pořád volat. A tak se taky stalo, telefonátů bylo snad dvacet denně a musim se přiznat že hned druhej den, co Bill odjel, sem začala litovat že sem nejela s ním. Strašně se mi stejskalo.
Už je to několik týdnů co je Bill pryč, ale blížil se i konec turné a s ním jeho návrat. Přemejšlela sem, jak ho překvapit. Má se vrátit za tejden a já pořád nemám nic připravenýho.
,,Tak co zlato všechno je v pohodě?´´ ptal se starostlivě Bill s dodatkem, že už se nemůže dočkat, až budem spolu.
,,Jo neboj, nic se neděje, všechno je dobrý….Akorát…´´ zarazila sem se nad jednou událostí, na kterou sem už skoro zapomněla.
,,Akorát co?´´
,,Ale jen taková prkotina…´´
,,Dělej vyklop to…´´
,,No byla sem s Jessie na procházce včera večer a když sme se vraceli, tak někdo stál u baráku, jako by tam něco ztratil, ale když slyšel Jessie štěkat, tak utek…Nic se nestalo neboj…´´ tak sem mu to teda řekla zároveň sem se ho snažila uklidnit.
,,A proč si mi to neřekla…Volali ste policajty???´´
,,Bille nevyšiluj, přece ti říkám, že se nic nestalo…´´
,,Dobře no…Ještě to tam vydrž, za pár dní sem doma…´´ rozloučili sme se a já si šla lehnout. Byla sem strašně unavená z toho nic nedělání. Co je Bill pryč tak sem doma. Máma mě nechce pouštět po setmění ven a místo školy mám domácí výuku. To co se stalo bylo divný, ale bylo to jednou a od tý doby se nic neděje, přesto sou Bill s mámou trochu paranoidní.
Týden utekl jak voda a najednou se rozdrnčel zvonek a za dveřma stál Bill v celý svý kráse.
Okamžitě sem mu skočila kolem krku a úplně ze mě spadla ta nervozita z toho, že je pryč.
Až když sem ho pustila, tak sem si všimla že táhne plno tašek.
,,Co to máš??´´ koukala sem na něj jak péro z gauče, protože vypadal jak novodobej Santa Klaus.
,,No to sem ti přivez…Z každýho města něco…´´usmál se a valili sme si to ke mně do pokoje, abych si v klidu rozbalila dárky.
,,Bille ty ses zbláznil…Tě to muselo zrujnovat ne?´´ valila sem oči co všechno mi přivezl. Většinou to bylo oblečení, ale značky Dior, Gucci a podobně.
,,Na to se vykašli, peníze vůbec neřeš, hlavně, že ti to udělalo radost…´´ na to sem mu neodpověděla, ale rovnou sem se na něj vrhla.
,,Víš jak si mi chyběl??´´ uraženě sem se na něj podívala.
,,To ty mě taky, ale já ti říkal, ať jedeš se mnou J´´ bránil se a měl pravdu, moje pitomost, že sem zůstala doma.
No dál ani nemusim poopisovat co se dělo, protože sme normální jednadvacetiletý zamilovaný lidi, který se neviděli X tejdnů, takže doufám, že je to jasný.
Bill potom usnul jak neviňátko, ale já ne a ne zabrat. Nakonec, když Bill začal chrápat, že se to nedalo poslouchat, sem to vzdala a šla se s Jessie projít. Obešli sme asi 5 bloků a po hodinový procházce, sme se vrátili dosti unavený. Chtěla sem okamžitě zapadnout do postele, ale místo slastnýho spánku mě čekal šok. Pokoj byl opět vzhůru nohama, peří z poštářů lítalo vzduchem a Bill spal jako nemluvně.
,,Bille…Vzbuď se…´´ klepala sem s ním celá vyděšená.
,,Co je??´´ zamručel a otočil se na druhej bok. Probralo ho až to peří, který ho začalo lechtat v obličeji.
,,Co se tady dělo??´´ nechápal, když se probral v péřovým sněhu a v totálním bordelu.
,,Už zase…Někdo tady byl…´´ klepala sem se celá vyděšená.
,,Ale…To je pitomost…Jessie přece…´´ ,,Byla sem s Jessie venku…´´ sklopila sem hlavu, protože sem věděla,že Bill bude zuřit. A tak se taky stalo.
,,Zbláznila ses?? Teď v noci?? Mohlo se ti něco stát…´´ vyváděl, ale když si uvědomil, že sem tady živá a zdravá, přestal vyšilovat.
,,Já to nechápu Bille….Celou dobu byl klid a jen co se vrátíš tak…´´ zarazila sem se a vyděšeně sem se na něj podívala