Shirsch | Suzie Hirschová

,,Slyšíš mě?´´ ozvalo se za mnou a samotnou mě překvapilo, že se to pometlo pokouší navázat nějakou konverzaci.

,,Jo, nejsem hluchá...´´ ozvala jsem se na zpátek, abych dala najevo, že jako příjem.

,,Vidíš tu loď? Mám plán...´´ zašeptal a já se rozhlížela, kde jako tu loď vidí.

,,Myslíš ten nafukovací člun? Tomu ty říkáš loď?´´ málem jsem se rozesmála. Loď jsem si představovala opravdu jinak. Navíc, pokud se sem, jak jsem předpokládala, dostali ti čtyři na tomhle mini člunu, musel se skoro potopit. Nás je šest, tak nás to nemohlo unýst. Svoje obavy jsem vylíčila Tomovi a došlo mu, že mám asi pravdu. Tudy cesta nepovede. Leda, že by tu někdo zůstal. A hned bych věděla, koho obětovat.

Mlčky jsme tam seděli až do večera, kdy se konečně začal zbytek probouzet.

,,Dobrý ráno...´´ přivítala jsem je do vskutku příjemného podvečera. Když si člověk odmyslel pašeráky, pouta, žízeň a hlad, bylo by to vážně kouzelný prostředí. 

,,Co se tu děje?´´ ptal se zmateně Bill a snažil se vysokat ruku z provazu. ,,To jsem tak vyváděl, že jste mě museli svázat?´´ zavrčel zpruzele a dál se snažil vymotat se.

,,Ticho tam ...´´ ozvalo se za ním a Bill jen leknutím vykulil oči. Už mu asi došlo, že jsme to nebyli my, kdo ho spoutal a bál se zeptat na detaily.

,, Hele o co tady jde?´´ ptala se Trish opatrně, když se rozlédla kolem. 

,,Vítej uprostřed děje blbýho béčkovýho filmu...´´ ušklíbla jsem se a v rychlosti jsem jí odvyprávěla co stihla prospat.

,,Aha...Super...tak tohle fakt nevymyslíš...No...a co budeme dělat?´´ ptala se a marně se snažila podrbat na hlavě. Se spoutanýma rukama to vypadalo velmi vtipně.Bohužel nikdo neměl ani pomyšlení na to, bavit se takovou ptákovinou.

,,Tak to nemám tušení...Měli bychom ještě počkat, co z toho všeho vlastně vyplyne...´´.

A tak jsme všichni mlčky seděli a čuměli do písku. Nikdy bych nečekala , že se mi stane to, o čem jsem tolikrát slyšela, a co jsem považovala za naprostý blábol. Konkténě to, že Vám proletí hlavou celej dosavadní život během jedný vteřiny, když jste v nebezpečí života. To jsme sice nebyli, ale i tak...Hlavou se mi honily myšlenky typu co kdyby...

Co by bylo, kdybych poslechla maminku a zůstala s ní. Nebo ještě líp, co by bylo, kdybychom se s Trish šprajcli ještě před odletem a zůstali doma. No co by bylo...Nic...prostě nic z týhle...

Ať jsme se všichni evidentně dost snažili cokoliv vymysle, po čase jsme se schodli jen na jediný věci. Musíme prostě využít naši přesilu.

,,Co? Ani náhodou...´´ bránila jsem se, když ten nejtěžší úkol padl na mě.

,,Musíš...Je to naše jediná šance...´´ ukecávala mě Trish k tomu, abych zahrála divadýlko o tom, jak jsem dehydratovaná, je mi strašně zle a skoro umírám.

,,To je přece k ničemu. Hele, kdyby jim opravdu záleželo na tom, abychom zůstali živí a zdraví, automaticky by nám nosili vodu po kýblech. Ale ejhle...za celej den nám nedali ani kapičku...´´ snažila jsem svou teorii potvrdit ještě poklepáním na čelo, abych jim dokázala, jací jsou to pitomci, a najednou...Provaz povolil. Nevím jakým způsobem, nebo zázrakem k tomu vlastně došlo, ale i taková maličkost ve mě dokázala vzbudit naději a odhodlání, jaké jsem už několik dní marně hledala.

Plán se teda z vteřiny na vteřinu změnil. Nenápadně jsem Tomovi  a Trish za zády rozvázala provazy a Trish s touhle štafetou pokračovala až na konec fronty.

Mlčky jsme seděli s rukama za zády a sledovali okolí. Snažili jsme se odhadnout, co se bude dít dál.

,,Hele, ta loď ale...''zkoušel to znova Tom, ale jeho snahu jsem zarazila hned na začátku.

,,Nech mě jednou domluvit...'' obořil se na mě a pokračoval: ,, Chtěl jsem říct, že ať už připluli odkudkoliv, určitě ne, na tomu člunu. Co když mají kousek dál zakotvenou větší loď?'' A najednou to začalo dávat smysl.

,,Asi máš pravdu...Co navrhuješ?'' Došlo mi, že ať chci, nebo ne, budeme muset spolupracovat. A nejspíš jenom my dva, protože i když byl zbytek už vzhůru, stejně byli nepoužitelný.

Oba dva jsme usilovně přemýšleli a přestali jsme dávat pozor, co se kolem nás děje, takže jsem se strašně lekla, když mě někdo chytil za paži a táhnou mě pryč.

,, Hej hej hej, okamžitě mě koukejte pustit...''nadávala jsem a snažila se vstát. Ostatní se mezitím zachovali dost takticky, křičela na mýto únosce, škubali sebou, ale za žádnou cenu nechtěli prozradit, že už nejsou zpoutaný.

Ten chlápek mě odtáhnul několik desítek metrá dál a kousek do džungle.

,,Co je? Co chceš?'' Vyjela jsem na něj, když mě konečně pustil a nechal mě v klidu, abych se mohla postavit. Cítila jsem se teda daleko důstojnější, když už jsem se neválela po zemi. Pořád si mě prohlížel a oblizoval si při tom rty, až mi bylo na zvracení. Najednou mu došlo, že už nemám spoutaný ruce a zařičel něco, čemu jsem nerozumněla. Najednou si to přihlásili i ti tři ostatní a přitáhli s sebou provaz.

,,Hele, tohle se mi nelíbí...Vykašlete se na to, já to nikomu neřeknu, no fakt...''začala jsem blekotat, protože jsem měla docela nahnáno. A celkem oprávněně. Dva z nic mě přimáčkli k nějaký palmě a třetí mě k ní přivázal. Pak všichni čtyři stáli kolem mě a usmívala se. Tak moc jsem chtěla vědět, co se jim honí hlavou, ale ono to nebylo tak těžký uhodnout. Zvlášť, když jeden z nich popošel blíž a začal si rozvazovat cosi, co mělo nahradit pásek u kalhot.

,,Tak moment, moment...tohle snad ne.,..'' začala jsem panikařit. Nakonec z něj ty kalhoty spadly a on došel až ke mě a vyčlenil na mě shnilý zuby.

,,Pomooooc...''začala jsem řvát jak pominutá ale vysloužikla jsem si tím jen pár facek.

TRISH

,,Slyšeli jste to?'' Vyjekla jsem

,,To byla Suz...musíme jí pomoci...''donutila jsem všechny se zvednout...Cestou jsme posbírali všechno, co se dalo použít jako zbraň a vydali jsme se na záchranou misi.

,,Támhle...''ukazoval Tom kousek do džungle. ,,Trish, ty odlákej jejich pozornost, Gustáv, Georg a Bill si  vezmou ty tři a já toho posledního u Suzie. Vyřídíme je a padám odtud...''Tom se ujal vedení a všem rozdělil úkoly.

Já jsem jako první začala plnit úkol. Vylezli jsem z úkrytu a šla za nima.

,,Ehime, ahoj...'' usmála jsem se a všichni přítomní se na mě otočili, včetně Suz, která na mě nechápavě koupala, co to jako vyvádím. Najednou se to všechno seběhlo tak rychle. Kluci vyskákali ze křoví a začali ty úchyláky mlátit hlava nehlava. Tom pak jednou jedinou ranou sundal toho se svlečenýma kalhotama. Já  jsem jen stála na místě a nedstačila jsem zírat, kde se to v nich vzalo.

SUZIE

To teda byla akce, úplně jak z nějakýho akčního filmu.

,,V pořádku?'' zeptal se mě Tom, když mě odvozoval od tým palmy.

,,Myslím, že jo, co Vám sakra trvalo tak dlouho? Málem mě to stálo oběť největší...''nebyla bych to já, kdybych si aspoň trochu nezanadávala.

,,Mohl jsem tě tady taky nechat...''zamručel podrážděně, chytil mě za ruku a všichni společně jsme se vydali na útěk.

,,Do vody, k tomu člunu...''zavelel Tom a nepouštěl moji ruku, a všichni jak ovečky za ním. Najednou se za náma ozval výstřel.

,,Vy jste jim nesebrali ty zbraně?''nechápala jsem to. Přece by to bylo první, co bych udělala.

,,Nemel a plav...'' znova na mě jen zavrčel. Chviličku na to už jsme byli u člunu. Tom mi ochotně pomohl se do nějž vyškrábat a já ho pak vytáhla k sobě. Ostatní dopravili ihned za náma.

,,Nevejdeme se...''začala jsem panikařit.

,,To zvládneme...Gustav s Billem zůstanou ve vodě, chyťte se těch provazů na boku.''rozkazovací Tom a snažil se nastartovat motor.

,,Prosím tě uhni se...''odstrčila ho Georg a motor jako zázrakem naskočil.

,,Tak se držte ...''řekl a člun se dal do pohybu.

,,Huráááá...''postavila jsem se a začala jsem skákat jak šílená a mávat na ty chlapíky, co na nás koukali z pláže.

,,Pozor...''zářila najednou Tom a ve stejnou chvíli se ozval výstřel. Nevím jak, ale Tom po mě skočil a shodil mě do vody.

,,Co je? Co se děje?'' Když jsem se vynořila, nechápala jsem  proč ostatní křičí. Až po několika vteřinách jsem si všimla rudý vody, kolem sebe.

,,Kde je Tom?''začala jsem panikařit, protože mi bylo jasný, že moje krev to není. Nečekala jsem na odpověď a začala jsem ho hledat pod hladinou. Naštěstí voda kolem nás byla docela čirá a mělká, takže nebyla problém ho najít.

Vytáhla jsem ho na hladinu a kluci ho vyzvedli do člunu.

,,Suzie, pojď nahoru...''ječela Trish a skočila do vody, aby mi tam udělala místo. Okamžitě jsem se sehla k Tomovi, abych zjistila, co se vlastně stalo.

,,Postřelili ho...''zašeptala jsem. ,,Má kulku v rameni...Georg, vidíš tady někde loď?'' Věděla jsem, že tady v tom mini člunu mu pomoci nedokážu.

,,Támhle...''ukazoval Georg směrem, kde stála zakotvená jachta.

,,Tak dělej, musíme ho tam dostat...'' zaječela jsem a snažila jsem se Toma probrat. Stačilo k tomu pár facek a najednou začal vykašlávat vodu.

,,Dobrý dobrý, jen lež a nehejbej se...''uklidňovala jsem ho, když se snažil posadit.

,,Už tam budem....'' nedočkavě jsem sledovala, jak se přibližujeme k jachtě.

Georg vypnul motor a po spuštěném laně vyšplhal na jachtu a pomohl ostatním nahoru. Společnými silami jsem tam vytáhli Toma a položili ho na čalouněnou lavici, co byla na palubě.

,,Najděte mi co nejsilnější alkohol a lékárničku a nějaké místo, kam ho budeme moct uložit.''převzala jsem velení.

,,Co- co chceš dělat?'' Vydal ze sebe zmatené Tom.

,,Věř mi, že to nechceš vědět...'' 

,,Chci...'' 

,,Tome...'' ,,Suz, řekni mi, co se teď chystáš udělat!!'' Naléhal.

,,Musím ti vyndat tu kulku a zašít ránu.'' Řekla jsem nervózně.

,,Tak fajn...'' překvapilo mě, že ani neprotestoval. Než jsem stačila cokoliv namítnout, vrátili se ostatní s potřebným vybavením.

,,Vypadněte odtud...''zavrčel Tom.

,,Co? Ne...já tady někoho potřebuju...''protestovala jsem.

,,Ne nepotřebuješ...''oponoval mi Tom.

,,Ale...Já to nikdy nedělala...'' ,,Suz, jsi jediná, kdo to zváldne....''poplácala mě Trish po rameni.

,,Vypadněte...''ozval se Tom znova a všichni poslechli.

,,Proč?''zeptala jsem se potichu.

,,Co proč?'' ,,Proč jsi to udělal? Proč jsi do tý rány skočil?'' Konečně jsem měla chvilku na přemýšlení.

,,Pokud mi ji zvládneš vyndat, tak ti to povím...A dělej už...'' popoháněl mě, aby to měl už za sebou. Otevřela jsem lékárničku a začala vytahovat věci, co k tomu budu potřebovat.

,,Tome...Já...'' ,,To zvládneš...Věřím ti, tak se neboj a dělej...'' 

,,O to nejde...Ale není tady žádný anestetikum.''

,,A co to znamená?''

,,Že ti to nemám jak umrtvit....Bude to bolet...Hodně bolet...''vysvětlila jsem mu situaci, ale na to už nic neřekl. A vzhledem k tomu, jak moc krvácel a ztrácel barvu v obličeji jsem usoudila, že už nemůžu dál čekat.

Sundala jsem si pásek z kraťasů, složila ho a podala ho Tomovi. Nechápavě na mě Koukal.

,,Zakousni se...'' bez dalšího slova poslechl. 

Nůžkami jsem mu rozstříhala tričko kolem rány a místo jsem polila kořalkou, kterou Georg donesl. Tom hrdinský držel a nevydal ani hlásku. Nasadila jsem si gumové rukavice, do jedné ruky jsem si vzala velkou hromadu gázy a do druhé dlouhou pinzetu.

,,Tak jdeme na to...''řekla jsem, aby s tou bolestí počítal. Zhluboka jsem se nadchla, osušila jsem mu ránu a pomalu do ní zasunula pinzetu. Bylo vidět, jak silně ze zakousnul do pásku, ale neškubnul sebou.

,,Našla jsem ji...''zašeptala jsem radostně.

,,Poslouchej mě, už ji držím, ale je v kosti, budu muset škubnout, abych ji vyndala jasný? Bude to bolet, ale udělám to rychle, slibuju...''Tom jen přikývnul.

Zhluboka jsem se nadechla a vší silou jsem škubla. Tom vydal bolestnej sten.

,,Je venku, je to dobrý...'' měla jsem obrovskou radost a ránu jsem mu hned zatlačili gázou, abych zastavila krvácení.

Tom chtěl něco říct, ale zarazila jsem ho. ,,Ještě ne, ještě ti to zašiju....'' Tom můj pásek stejně vyplivnul.

,,Vážně si nic nepamatuješ?'' Zeptal se a já netušila o čem to mluví.

,,Z tý naší noci...''upřesnil otázku.

,,Teď není vhodná chvíle Tome....'' nechtěla jsem odpovídat. Pravda byla, že na většinu toho, co se stalo jsem si během dne na pláži vzpomněla a měla jsem sama na sebe vztek, jak jsem se ráno po tom chovala.

,,Můžeme?'' Ujistila jsem se, že je připravenej.

Stačilo 7 stehů, rána nebyla velká. Znovu jsem mu to polila alkoholem a ovázala čistou gázou.

,,Dobrý?''ujišťovala jsem se, protože byl pořád strašně zelenej. Už se chtěl posadit, ale zarazila jsem ho. Poučila jsem ho o tom, že se teď chvíli nesmí hýbat a odešla jsem za ostatními. Nervózně přešlapovali za rohem a nikdo z nich nevydal ani hlásku, dokud neuviděli mě. A vzhledem k tomu, že jsem byla celá od krve, báli se zeptat.

,,Potřebuju ho přenést a uložit...''řekla jsem stručně, sama jsem ještě všechno zpracovávala.

Kluci ho ve třech zvedli a odnesli do malé kajuty, kde byla jen postel, malý stoleček a křesílko. 

,,Trish, podíváš se po nějakých dekách a něčem k pití, abych mu mohla dát léky, prosím?''jen přikývla a vydala se na průzkum lodi. 

,,Dám ti ještě nějaký antibiotika a léky na bolest. JSou ale slabý, takže to jen trochu zmírní...''sedla jsem si k Tomovi na postel a kluci stáli kolem.

,,Jděte do háje, ještě nejsem mrtvej, tak tady nestůjte jak na funuse...''Tom ztěžka oddychoval a dělalo mu značnej problém ze sebe tu větu dostat. Trish donesla věci, co jsem chtěla a společně s ostatními odešla.

,,Ty taky zmiz...'' 

,,Přestaň...Nikam nejdu..''zarazila jsem ho a dala mu léky.

,,Musíš teď spát, ve spánku se tělo hojí nejlíp. A už nic neříkej a nevystihuje se zbytečně...'' chovala jsem se sice jak generál a za normálních okolností by si to ode mě nenechal líbit, ale neměl sílu protestovat. Přikryla jsem ho dvěma dekama a Tom během chvilky usnul.

,,Tak jak je na tom?''ptali se všichni, když jsem přišla za nima.

,,Upřímně doufám, že to bude dobrý, ale bojím se infekce. Přece jenom byl to velký zásah do těla a ne zrovna v čistých podmínkách. Zůstanu s ním a budu ho hlídat...'' vysvětlila jsem jim situaci a všichni souhlasili, což nás vedlo k rozdělení úkolů. Georg se stal kapitánem a měl nastarosti loď a to, abychom s ní co nejrychleji odpluli. Přece jen jsme pořád na ráně pašerákům.

Trish hledá ubytování pro ostatní a Bill s Gustavem měli sehnat něco k jídlu a pití.

Já se ještě vrátila na provizorní operační sál pro lékárničku. Na zemi jsem našla i kluků, kterou jsem Tomovi vyndala z ramene a rozhodla jsem si ji nechat. Jednou to třeba bude zajímavá vzpomínka, a šla jsem zpátky za Tomem. Sedla jsem si do křesílka vedle jeho postele a nespustila ho z očí.

Měla jsem strašné výčitky, ležel tam polomrtvej a jen kvůli mě.

Asi po hodině do kajuty vešla Trish.

,,Jak je na tom?''ptala se a smutně se na něj podívala. Místo odpovědi jsem jen pokrčila rameny.

,,Suzie, našla jsem koupelnu, dokonce i nějaký oblečení, tak se běž vysprchovat, já tady s ním počkám.'' Položila mi ruku na rameno, aby mě popohnala.

,,Máme malej problém....Georg z tou lodí dokáže odplout, ale...Není v ní moc benzínu, takže odejděme co nejdál od ostrova, co to půjde a budeme muset zakotvit a čekat, protože vysílačka je mimo provoz...Takže život trosečníků pokračuje...Ale máme aspoň dost jídla a pití...''obeznámila mě s naší aktuální situací, takže plány na brzký návrat domů byly zase pryč.

 Naposledy jsem se na něj podívala a poslechla jsem ji.

Sprchu jsem potřebovala jak sůl, v zrcadle se neodrážel můj obličej, ale zakrvácená a unavená osoba, kterou jsem nepoznávala.

Překvapila mě i horká voda, která mi pomohla uvolnit rozbolavělé tělo. Nebyla jsem tam ale dlouho, bylo mi jasné, že i ostatní teplou sprchu ocení.

Zavalila jsem se do prostěradla, které mi tam Trish připravila místo ručníků a hledala jsem to oblečení.

,,Dámské šaty? Kde je proboha vzala?''podivila jsem se, když jsem je našla. Naštěstí to byla docela i moje velikost, ale byly mi trochu delší, za což jsem byla upřímně ráda, protože náhradní kalhotky jsem s sebou fakt neměla a ty starý jsem vyhodila společně se vším ostatním. Rychle jsem se převlékla a vrátila se za Tomem.

,,Spí...'' odpověděla mi Trish dřív, než jsem se stihla zeptat.

,,Díky...A kdybys náhodou někde našla lavor, vodu a další prostřeradla, dodnes mi to sem prosím.''vyměnila jsem si s ní místo v křesílka a Trish se souhlasem odešla.

Během několika hodin se tam postupně vystřídali všichni. Jak s nabídkou pomoci, tak s jídlem a pitím, ale všechno jsem odmítala, neměla jsem ani chuť k jídlu, ani jsem nevěřila, že by se o něj někdo dokázal postarat líp než já. Možná, že mi ty čtyři roky ve škole přece jen k něčemu byly.

Nad ránem mě probudily bolestný vzdechy. Ihned jsem přiskočila k Tomově postely. Ležel přesně tak, jako když usnul, jen teď celý hořel a po těle mu stékal pot.

Přesně toho jsem se bála.

,,Tome...Probuď se...'' trochu jsem s ním zatřásla, abych věděla, jak reaguje.

,,Je mi zima Suz...Strašná...zima...''sotva dokázal mluvit, těžce a přerušovaně dýchal.

,,Já vím, neboj, to bude dobrý...'' snažila jsem se ho uklidnit. Rychle jsem našla další antibiotika a analgetika a zabalila jsem ho do dalších dek. 

,,Máš horečku, musíme jí srazit Tome....Léky nezabírají...'' asi po půl hodině jsem musela přistoupit k dalšímu kroku. V lavoru se studenou vodou jsem namočila natrhaný prostěradlo a udělala jsem mu zábal.

,,Je to jen na chvilku...''ujišťovala jsem ho, když si zase stěžoval na zimu.

Za další hodinu začala horečka konečně klesat a dech se mu začal zpomalovat.

,,Suz...Ty jsi tady?'' Zeptal se mě a ztěžka otevřel oči.

,,Nikam nejdu...nenechám tě v tom.''usmála jsem se a sedla si k němu na postel.

,,Hele...Kdybych to nepřežil..'',,Přežiješ, jasný...''zastavila jsem ho, nechtěla jsem si připouštět, že by se něco takovýho doopravdy mohlo stát.

,,Nech toho...Kdyby ne...Chci se ti omluvit...Choval jsem se k tobě jako kretén...Chci, abys věděla, že...Mě to mrzí.''  Vyhrkly mi slzy do očí, znělo to, jako by se vzdával.

,,Teď mě dobře poslouchej...Ty tady neumřeš, já ti to prostě nedovolím a nic takovýho už neříkej. Všechno mi to řekneš, až se z toho dostaneš...'' stiskla jsem mu zdravou ruku, abych mu dodala odvahu. I když bych to sama taky potřebovala. Jen se lehce pousmál a znova usnul.

,,Co se děje?'' Vešla Trish a viděla mě s uslzenýma očima, jak ho držím za ruku.

,,Má horečky...''

,,Proč brečíš? Je to zlý...''ptala se a klekla si ke mě.

,,Jestli umře, tak si to nikdy neodpustím....Je to sice idiot, ale zachránil mi život...A štve mě, že nemůžu udělat víc...‘'ruply mi nervy a naplno jsem se rozbrečela.

,,Suzie...To přece není tvoje vina...A já vím, že ty ho z toho dostaneš...No tak, v tomhle stavu mu nepomůžeš...''objímala mě a utěšovala.

,,Bill je z toho na nervy, všichni se o něj bojí, ale všichni ti věříme...ty ho zachráníš...Jsi přece nejlepší, nikdo z nás by to neudělal líp...''hladila mě po vlasech a šeptala mi přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala slyšet.

,,Nikoho sem nepouštěj Trish, ať je to nevyděsí ještě víc...Já tu zůstanu...''po chvilce jsem ji poslala pryč a složila jsem slib sama sobě, že ho prostě umřít nenechám.

Jeho stav se neměnil další den a noc.

,,Suz, ...uděláš pro mě něco?''zasýpal Tom v horečce.

,,Jasně, že jo...''sedla jsem si k němu.

,,Možná je to moje poslední přání, tak....'' ,,Není...'' položila jsem mu prst na pusu, abych ho umlčela.

,,Sama si tím nejsi jistá, tak mi nelži...Kdyby to poslední přání bylo, abys mě líbala, udělala bys to?'' Lehce jsem se pousmála.

,,Ne, protože to není tvoje poslední přání...Ale...budu tě líbat, až se uzdravíš...Ber to jako motivaci k léčbě...''

,,To je dobrej plán...''zašeptal a usnul.

Využila jsem toho, že spí, abych mu převázala ránu, která se konečně začala hojit a srazila mu horečku zábalem. I přes to, že horečka klesla, zimnice přetrvávala já už žádné další deky neměla.

,,Neboj, zahřeju tě...''nezbylo mi nic jiného, než si lehnout k němu a zahřívat ho vlastním tělem.

,,Bude to dobrý...uvidíš...''

,,Kdybych věděl, že stačí abych se nechal postřelit a ty mi hned vlezeš do postele, udělal bych to dávno...'' pokusil se o vtip a sám se bolestně usmál.

,,Vidíš, už zase začínáš myslet na prasárny...to znamená, že se uzdravuješ...‘'zasmála jsem se taky.

,,Jsi strašně krásná...a já debil, že ti to říkám až teď.'' Znova zašeptal a tisknul se ke mě.

,,Nic neříkej, blouzníš a nevíš, co mluvíš...zbytečně se vysiluješ...'' napomínala jsem ho a dlaní mu třeba kůži, aby se zahřál.

Když usnul a přestal se chvět zimou, vstala jsem z postele, aby mohl ležet pohodlněji.

,,Nechoď...''chytil mě za ruku.

,,Jsem tady, nikam nejdu...''ujistila jsem ho, zabalila ho do deky a zbytek noci jsem proseděla u něj. Nakonec mě ale taky zmohla únava a usnula jsem.

TRISH

,,Proč ne? Je to můj bráchu, chci jít za ním...‘'vztekal se Bill, když jsem poslechla Suzie a zákázala jsem mu tam jít.

,,Trish, jdi mi z cesty, už jsou tam tři dny, Suzie nevychází ven, chci vědět, co se tam děje...''nakonec jsem usoudila, že mu bránit nemůžu.

Potichu jsme otevřeli dveře a nakoukli dovnitř.

,,Pst, ať ji nevzbudíte...''řekl Tom, který seděl na posteli.

Suzie seděla na zemi a hlavu měla položenou u Toma.

,,Jak je ti?''ptala jsem se ho, protože vypadal daleko líp, než před třemi dny.

,,Je mi...fajn...vlastně...mám docela hlad...‘'podrbal se na hlavě.

,,Ona to fakt dokázala...''obdivně jsem si vzdychla a s úsměvem jsem se podívala na spící Suz.

,,Měli bychom ji odnýst do nějaký postele....potřebuje se vyspat...''řekl Bill a vzal ji do náruče.

,,Co se děje?''najednou vyskočila na nohy.

,,Pojď si lehnout, musíš si už odpočinout...''řekla jsem s úsměvem.

,,Ne, já jsem v pohodě...Musím tu zůstat kdyby...'' pak se zarazila a podívala se na Toma.

,,Jak? Co?...Jakto, že sedíš? Ty máš ležet....''ihned se na něj utrhla a chtěla ho donutit, aby si lehnul. Jenže místo něj, šla k zemi ona.

,,Co je s ní?''vyjeknul Tom.

,,Je jen vyčerpaná...Bille, odnes ji a klidně ji i někde zamkni, ať nevylejzá, dokud se neprospí...'' a jak jsem poručila, tak se taky stalo.

,,Seděla tu s tebou tři dny. Nejedla, nespala, tak si potřebuje odpočinout.''vysvětlovala jsem Tomovi, co právě viděl.

,,Cože? Tři dny? To jsem byl mimo tak dlouho? A ona...'',,Nehla se od tebe...''souhlasně jsem přikývla.

,,Celou tu dobu?''divil se.

,,Jo, starala se o tebe, dávala ti léky, srážela horečky, zahřívala tě...A nakonec se jí fakt povedlo tě zachránit, upřímně? Už jsem začínala mít fakt strach.'' Tom byl evidentně v šoku z toho co slyší.

,,Vyčítala si to Tome, vzala vinu na sebe.''

,,Tak to přece vůbec není...Nemohla za to, že jsem zareagoval pozdě, byla to moje chyba, ne její...''

,,To si vyjasněte spolu, ale byla bych ráda, kdyby to od tebe slyšela. No nakonec to má happy end, takže doufám, že jí z toho nešvihne a vrátí se do normálu...''

,,Trish? Neměla bys něco k jídlu?'' Tomovi bylo evidentně dobře, když si říkal o jídlo. S úsměvem jsem mu šla něco připravit a oznámit klukům tu novinku.

SUZIE

 Bylo už šero, když jsem se vzbudila úplně někde jinde, než jsem usnula. Pak se mi začaly vybavovat poslední vzpomínky o tom, jak se Tom zázračný způsobem uzdravil, jak mě Trish poslala spát a jak mě Bill odnesl do pokoje. Měli pravdu, opravdu jsem si potřebovala odpočinout. Vzbudila jsem se jako jinej člověk, všechno ze mě nějak opadlo.

Rychle jsem se osprchovala a šla najít něco k jídlu. Byl to docela boj, protože jsem si tu loď neměla možnost pořádně prohlédnout, takže mi chvilku trvalo, než jsem našla kuchyň, kde seděli všichni včetně Toma. Což mě docela rozčílilo, nemyslela jsem, že by na tom byl tak dobře, aby mohl vstát z postele a vesele se bavit s ostatními.

,,Dobré ráno...''pozdravil mě z úsměvem Georg a všichni mě začali vítat.

,,Jdeš akorát včas milá sestro, zrovna oslavujeme...''přihrnula se ke mě Trish a začala mě objímat.

,,Aha...a co slavíme?''zeptala jsem se trochu zmateně.

,,Přece tebe...'' konečně promluvil i Tom.

,,Nebýt tebe, nesedím tady...Díky Suz...'' usmál se a ukázal na volné místo vedle něj. Lehce v šoku, ale i potěšeně jsem si k němu přisedla.

,,Hlavní boj jsi vyhrál sám...Ale stejně si myslím, že je brzo na to, abys vstávám z postele...''přiznala jsem svoje obavy.

,,Hele ona by fakt mohla být doktorka...''přidal se do debaty Gustav a všichni se rozesmáli.

Byla jsem tam s nima asi hodinu, ale přemohla mě únava a spánkový deficit.

,,Dáš si ještě skleničku?''nabízel mi Tom víno, které Bill našel v podpalubí.

,,Ne, díky...já si už půjdu lehnout...''omluvně jsem se usmála.

,,To je jasný...Trish mi řekla, že jsi byla celou dobu se mnou...musíš být unavená...'' řekl Tom chápavě a dlaň mi položil na paži.

,,Jo, ale...kdyby se v noci cokoliv dělo...vzbuď mě, jasný...''i přes to, že se cítil líp, chtěla jsem ho mít ještě chvilku pod kontrolou.

,,Ránu ti převážu zase zítra...Tak dobrou...''rozloučila jsem se s ním, ostatním jsem zamávala a odešla jsem do té samé kajuty, ve které jsem se vzbudila. Ještě jsem se podívala po dalším oblečení, ale nenašla jsem nic, do čeho bych se ma se do deky. Usnula jsem skoro hned.

  ,,Trish? Halooo?´´ volala jsem, ale nikdo se mi neozýval.

,,Gugi?? Hele neblbněte, to není vtipný...´´ nadávala jsem, a hlavou se mi honily myšlenky typu : Přijela loď, všichni odpluli a mě tady nechali. Ale ne, tohle by mi Trish neudělala. Pak mě napadlo, že se všichni vrátili na pláž a vyrábí ten nápis SOS, o kterém včera mluvili. Tak jsme šla za nimi. Celá vyděšená, protože v tom nejtemnějším koutku mojí mysli, se znovu objevila ta krvelačná gorila.

,,Halooo Triiiiiish...´´ zavolala jsem znovu, když už jsem byla jen kousek od pláže. Najednou mě ale někdo ze zadu chytil a zacpal mi pusu.

,,Ticho...Prosím tě nekřič, to jsem já...´´ podle hlasu jsem poznala Toma.

,,Zase ty? To už nemyslíš vážně...´´ rozčílila jsem se, ale on mi okažitě znova zacpal pusu.

,,Ježiši zmlkni na chvilku, jinak budeme mít fakt velkej problém.´´ varoval mě skoro šeptem. Copak se zbláznil? Naopak musíme řvát co nejvíc, aby měli záchranáři aspoň nějakou šanci nás najít.

,,Přestanu řvát, až na mě laskavě přestaneš šahat jasný!!´´ křičela jsem na něj.

,,Přestaň, nebo nás najdou!!!´´ chytil mě za ruku a ve tváři vyděšenej výraz. Moment moment, tady je něco špatně.

,,Kdo jako?´´ zeptala jsem se nechápavě.

,,My...´´ ozvalo se za mnou a já tak nějak pochopila, že na tom ostrově rozhodně nejsme sami.

,,No nazdar...´´ zavzdychal Tom. ,,Hele vy jste záchranáři?´´ zeptala jsem se těch dvou chlapů, co stáli za mnou a oba na mě koukali jak na úplnýho idiota. Tak mi došlo, že tu asi nebudou proto, aby nás odvezli domů.

,,Hej hej hej, tohle snad není nutný ne?´´ bránila jsem se, když nás chtěli svázat. ,,Jestli okamžitě nezmlkneš, zavážu ti i hubu.

,,Vykašli se na to a radši dělej, co po tobě chtěj. Nebo to bude ještě horší...´´ Tom se dobrovolně nechal svázat a vůbec se nebránil, hrdina jeden.

,,Co? ty to fakt nemáš v hlavě v pořádku. Já se jen tak svázat nenechám, rozumíš...´´ nadávala jsem a kopala jsem kolem sebe, ale stejně to bylo k ničemu.

,,Měla bys ho příště poslechnout, vypadá jako rozumnej kluk...´´ upozornil mě jeden z těch - nevím jak je nazvat - únosců, nebo pirátů?

,,Rozumnej? Jako vážně? Ach tak haha....Ne ne ne..to mmmmmm´´ tak jo, dobře už budu mlčet. Moje žvanění jim evidentně lezlo na nervy, takže mi nejenom svázali ruce, ale do pusy mi nacpali nějakej kus smradlavýho hadru.

Oba dva nás táhli k pláži. Hlavou se mi najednou prohnal celej život. Teď nás zabijou, takže se odtud už nedostanu. Doufala jsem, že se aspoň ostatním podařilo utýct.

To, že jsem se spletla jsem zjisti prakticky ihned, jak jsme vyšli z džungle. V písku totiž seděl zbytek našich trosečníků, svázanách stejně jako my, ale...Vypadalo to, že se velmi dobře baví.

,,HHHmm fude i o...´´zkoušela jsem promluvit.

,,Chceš vyndat ten hadr?´´ ptal se jeden z těch špinavců. Zoufale jsem kývala hlavou.

,,A přestaneš už konečně kdákat?´´ ujišťoval se a moje hlava se znovu rozkývala. Ne, že by mi věřil, ale opravdu mi ten hadr vyndal.

,,Sednout...´´ zařval na mě a Toma. Usoudila jsem, že pro tentokrát bude lepší neodporovat.

,,Nazdáááár hahaha...ztracená sestro...´´ rozchechtala se Trish a já se vyděšeně podívala na Toma. ,,Co je to s nima?´´ nechápala jsem, jak se dokážou v takový situaci tak dobře bavit.

 ,, Vypadá to, že jsou regulárně sjetý...´´ Tom se tvářil úplně steně jako já.

,,Bože, to vás tak zmlátili?´´ zhrozila jsem se, když jsem si pořádně prohlídla Billa  a Gustava.

,,Ale nee...to si udělali sami. To bylo boží...Představ si Sisinko, oni se o mě normálně poprali. No a pak Georg zmlátil Billa, když mu Gustav prásknul, že jsme s Bilem spala.´´ vysvětlovala Trish a všichni dostali záchvat smíchu.

,,Vidíš, co tě čeká, jestli cekneš?´´ ujišťovala jsem se, že Tom bude držet jazyk za zubama a ani omylem se nezmíní o včerejší noci.

,,A kde jste se tak zfrčeli? To jste jako začali krvácet fet nebo co?´´ Tom je vyslíchal dál a ignoroval moji poznámku.

,,No tomu bys nevěřil. My jsme vás šli hledat jo a já jsem zakopnul a spadnul do nějaký díry. A tam tuna, ale fakt tuna cukru...´´ slova se ujal Bill nám střízlivým to všechno začalo docházet.

,,Takže jste se rozhodli, že si osladíte život...´´ konstatovala jsem a naši feťáci horlivě přikyvovali.

,,No a pak přišli tihle pánové a celkem je naštvalo, že jsme ten cukr našli a dokonce i to, že jsme si z něj udělali sněhovou bitvu...´´ pokrčil rameny Georg. Za jiných okolností by mi všichni čtyři připadali hrozně roztomilý, ale teď bych je nejradši zabila za to, do jakýho problému nás dostali.

,,Takže ne únosci nebo piráti, ale pašeráci...No tak to jsme docela v řiti...´´ plácla jsem sebou do písku. Jak ta naše situace vypadala zle, tak tohle bylo tisíckrát horší.

,,Jak dlouho bude trvat, než z nich to svinstvo vyprchá a budou aspoň trochu schopný fungovat?´´ ptala jsem se Tom, kterej byl bohužel jedinej myslící.

,,To netuším, vypadám snad jak feťák?´´ urazil se.

,,Ježis tak sorry, jen bych potřebovala další mozky k přemejšlení, a to lečo, co mají teď v hlavě, mi je k ničemu. A ty, kdybys byl co proto, tak bys mi pomáhal něco vymyslet...´´ naštavala jsem se taky.

,,Já jsem měl plán, ale ty ses zase přiřítila jak velká voda a řvala na celej ostrov, proto nás chytili. Kolikrát jsem ti říkal, ať zavřeš zobák, co?´´ opáčil Tom a já si to rozhodně nenechala líbit.

,,A co jsi měl za plán...omráčit je kokosem?´´

,,Hele, vy dva se taky budete prát?´´ Vložila se do naší hádky Trish a dokonale mě tím odzbrojila. Copak se na ní člověk může zlobit, když sjetá vypadá tak hloupoučce a nevinně?

Nezbylo mi nic jiného, něž se spolehnout jen sama na sebe. Ty čtyři trestance jsem nechala, ať se z toho feťáckýho delíria vyspí a Tom? Ten se rozhodl stejně jako já. Budeme se navzájem ignorovat a jednat budeme pouze na vlastní pěst, nikoliv společně a otočili jsme se každý tak, abychom na sebe neviděli.

Když už konečně usnuli a byla chvilka ticha a klidu, bez zbytečných výbuchů smíchu a jiných rušivých elementů, měla jsem prostor k prozkoumávání. I přes kocovinu jsem si dokázala spočítat, že je nás o dva víc než těch pašeráků, že tři z nich jsou ozbrojený a ten poslední...ó pane bože, na toho posledního šli asi nějaký choutky, protože si mě prohlížel od hlavy až k patě a nechutně si olizovat do krve popraskaný rty. 

Usoudila jsem, že kdyby vystřízlivěli nějak dřív, něž asi zrovna plánovali, a jednomu z nás se podařilo dostat se z toho provazu, měli bychom reálnou šanci utéct. Jenom mi zatím moc nenapadalo kam.

 Všichni jsme se prodírali hustou džunglí. Bylo vedro k padnutí, nikdě žádná voda, ale za to všude samá havěť, pavučiny, brouci velký jak evropský myši a já jen čekala, kdy na nás odněkud vybafne nějaká gorila.

,,Buď v klidu, tady gorili fakt nežijou...´´ uklidňoval mě Gustav, když jsem svoje obavy řekla nahlas.

,,Hele nikdy nevíš. Co když tady ještě nějaká krvelačná

Po nějaké době přišlo další vyrušení. Tentokrát to nebyl žádný hluk ani hlasitý smích, ale pocit, že na mě někdo nebo něco kouká. Zvědavě jsem zvedla pohled od země, abych zjistila, co je to za vetřelce. Upřímně jsem se trochu bála, teda spíš hodně bála. Co kdyby to byla nějaká divoká šelma na lovu? Srdce mi v krku bušilo čím dál víc, když jsem po prvním letmým prozkoumání nikoho a nic neviděla.