Já nic, já dcera muzikanta...

JÁ NIC, JÁ DCERA MUZIKANTA

,,Tati ne..Je sobota…víkend, klídek, leháro…´´ vřeštěla sem z pokoje, když mýho praštěnýho otce nenapadlo nic lepšího, než dělat pořádek ve svý aparatuře, která se skládá ze všech možnejch i nemožnej druhů kytar. A pořádek u něj neznamená uklízet, ale zkoušet kytaru po kytaře, jestli všechny fungujou jak maj.

,,Vstávej a poď mi pomoct…´´ ozvalo se od vedle. Myslim že už chápu, proč se s ním máma rozvedla.

,,Ne…Já mám volno…´´ řekla sem na protest a zachumlala sem hlavu pod peřinu.

,,Tati??´´ po chvilce sem si to rozmyslela a šla za ním. Přece jenom mu mám co vysvětlovat.

,,Copak?? Nějakej průser nebo zas chceš peníze…´´ hmm asi mě má prokouknutou.

,,Hele to no…´´ nevěděla sem jak začít.

,,Tak to vyklop…Kdo co a jak?´´ zvednul hlavu od kytary a konečně se mi věnoval naplno.

,,No víš, já sem včera přišla domů a nějak bylo zamčeno a já se nemohla dostat domů, tak sem šla do garáže a vlezla sem do auta, abych byla v teple. Tak sem ho nastartovala a ona tam byl zařazená rychlost tak to poskočilo a trošku to bouralo…´´ vychrlila sem ze sebe největší rychlostí, jaký sem byla schopná. Když jde o průser, odvaha jde stranou.

,,Ach jo..Zas s tím budu mít akorát práci…´´ povzdechnul si táta, ale to ještě nevěděl, co ho čeká.

,,Tak běž do města a sežeň ten sprej co minule…´´ poručil mi a dál se věnoval kytaře.

,,Nebo počkej…dojdu do garáže, třeba tam ještě nějakej zůstal…´´ zarazil mě, když sem odcházela. V tu chvíli mě polilo horko a věděla sem, že už se z toho nevykroutim.

,,Suziiiiieeeeee….´´ ozvalo se z garáže.

,,No??´´ přišla sem jakoby nic.

,,Tohle že jen poskočilo???´´ ukazoval na svoje milovaný auto značky Audi, ze kterýho zbyl jen šrot. Ne kecám, zas tak strašný to nebylo…Akorát čumák to mělo trošku bouchlej, urvanej nárazník, rozbitý světla a pár škrábanců…Nic vážnýho…

,,No..ono ne samo…já mu pomohla…Vždyť sem ti už vysvětlovala jak se to stalo…´´ zkoušela sem se vylhat.

,,Teď mi vyklop pravdu, kde si bourala…Nemá cenu lhát…´´ vypadalo to, že se táta trochu uklidnil a že se s ním dá mluvit. Rozhodla sem se, že mu to teda řeknu.

,,No víš já…´´ v tu chvíli zazvonil zvonek.

,,Mazej otevřít…´´vyslal mě táta pozorujíce světlo na dvě půlky.

Docela sem se radovala jak mi to prošlo ale když sem otevřela dveře tak…

,,Ty???´´ vypadlo ze mě, když se za dveřma objevil kluk, kterej může za moji bouračku.

,,Čekala si snad někoho jinýho??´´ vyjel na mě.

,,Takže slečinko, doufám že chápeš proč sem tady…´´ nečekal na pozvání a nakráčel si to do obýváku.

,,Jdeš se mi omluvit za to co si včera udělal???´´ zkoušela sem hádat.

,,To ani náhodou…´´

,,Suzie?? Co je to tam za kravál a kdo tu je??´´ táta si to hasil po schodech nahoru a já věděla, že průseru už tuplem neuniknu.

,,Nicku?? Co ty tady??´´ ptal se táta a koukal na tolho blbečka.

,,Co??´´ vypadlo ze mě i z něj zároveň.

,,Tati…Ty ho znáš???´´ nechápala sem, která bije.

,,Cože?? Tati???´´ divil se ten kluk a byl na tom stejně jako já…Upe mimo.