Sice jsem věděla,že to dopadne tak,že se budu muset s klukama a hlavně s Billem rozloučit,ale nikdy bych nečekala že mě to tak vezme.Dřív bych nad tím mávla rukou,řekla bych si že je to jenom kluk,tak proč se trápit.
Ale na druhou stranu se na Billa nemůžu a neumim zlobit.Sem mu vděčná za to co pro mě udělal a co se s ním mohla prožít,i když to trvalo jenom chvilku…Sem za to ráda.
Po pár dnech strávených na ostrově sem měla za sebou i několik desítek telefonátů s Billem, nebo s ostatníma,ale čas běžel hrozně rychle a telefonátů pořád ubývalo,až nezbyl žádný.
Najednou sčem měla pocit,že ani nemám potřebu Billovi volat nebo mu psát,ale zase mě to děsně mrzelo a ničilo,že po tom všem se mi ani neozve.
Možná sem toužila po tom,abych ještě jednou jedinkrát měla tu možnost a oplatit mu všechno co pro mě udělal…
Postupem času sem začala zapomínat.I když mě to mrzelo a někde v hloubi nitra sem zapomenout nechtěla,rozum mi našeptával že to bude nejlepší.Byla sem pevně rozhodnutá vymazat z paměti Billovu tvář,ale pořád,každou noc se mi ve snech přehrávali vzpomínky.Když sem si zapla rádio,tak i tady hráli písničky od Tokio Hotel a to mi dělalo všechno ještě těžší.jakmile sem je zaslechla,vzpomněla sem si na to jak mi je Bill zpíval do ucha,tak jakej to byl pocit,když všechna moje snaha byla zbytečná,když mi jedna pitomá písnička všechno připomněla a já se v tom mohla utápět pořád dokola,zvlášť když sem cítila že tohle jen tak nepřebolí.
Uběhlo několik měsíců a já se rozhodla začít znova od úplnýho začátku.
Byla sem si skoro jistá že teď už mě nemůže nic překvapit,nikdo mi nemůže ublížit…
Ta jistota mi vydržela celkem dlouho,tak dlouho na to abych uvěřila tomu,že se na mě konečně usmálo štěstí a že už nikdy nebudu muset utíkat.
Začínala sem to tady mít ráda.každej večer sem trávila na pláži při západu slunce a v hlavě sem si vytvářela svoji vysněnou budoucnost.
Jako každej večer touhle dobou sem se vydala přes pláž k útesu,kde sem denně sedávala,ale dneska sem přemejšlela nad něčím úplně jiným.
Přemejšlela sem o tom,jaká může bejt smrt,jaký je to pocit,když někdo padá dolů a narazí na temně modrou hladinu,jaký to je když člověk umírá….
Najednou mě přepadla touha udělat ten poslední krůček co mě dělil od srázu…
Ale nejsem ta co by bezdůvodně skočila…Rychle sem seběhla dolů na písčitou pláž,daleko od srázu…
Bosa sem chodila po břehu a sledovala zapadající slunce…
,,Nádhera co?´´ozvalo se za mnou.
,,To jo…´´odpovídala sem ani nevim komu.A vlastně mi to bylo jedno….
Pozdějc mě ale přepadla zvědavost a otočila sem se na toho,kdo na mě mluvil.
V tu chvíli jako by se všechno kolem mě zastavilo…Myslela sem si,že se mi to zdá,ale klidný moře,který se rychlostí blesku měnilo na bouřlivý příliv mě z toho probudil.
,,Bille…´´zašeptala sem nevěřícně,v šoku a překvapeně zároveň.Bill jenom s úsměvem kývnul hlavou.
Tak moc se změnil a jeho hlas byl tak hlubokej,že sem ho nepoznala,když na mě mluvil…Strašně mu to slušelo…
,,Co-Co tady děláš??´´ptala sem se zaskočeně a měla sem sto chutí skočit mu kolem krku.
,,Uvědomil sem si,že nevidět tě den je horor,ale vědět že už tě neuvidim nikdy…´´zarazil se Bill a pár vteřin na to už mě tisknul k sobě.
,,A jak to že si tady,jak si věděl kde mě najdeš??Kde sou kluci??´´sypala sem ze sebe jednu otázku za druhou.
,,Pšššt chtěl sem tě překvapit…´´usmál se Bill a vyrazili sme zpátky do hotelu,kde sem našla kluky..Celý to bylo jako sen…
,,Stejně nechápu jak to že ste najednou tady…´´řekla sem Billovi,když sme spolu seděli na balkóně…,,nemohl sem to bez tebe vydržet a jednou sem si řek že bych za tebou šel až na konec světa…A tak sem prostě tady…´´culil se Bill a líbnul mě do vlasů.
Pár týdnů na to sem se s klukama vrátila do Německa,kde sem u soudu po víc jak roce viděla vlastní rodiče,který se na mě dívali se stejným opovržením jako tenkrát.
Nějak sem přestala doufat v to,že mě doma přivítaj s otevřenou náručí…
Po několika přelíčeních mě soud uznal nevinnou a dokázal že s tou vraždou sem neměla nic společnýho,takže stejně všechno končí Happy Endem…
Definitivně sem se přestěhovala k Billovi a vím,že tentokrát už to bylo fakt naposledy….