Dítě pasťáku....21
9. prosinec 2009 | 11.27 |
21.díl
Trvalo mi hrozně dlouho než sem si všechno dokázala přebrat a utřídit.Přece jenom tohle byl rušnej tejden a nějak sem si pořád nedokázala uvědomit že to,po čem sem snila tak dlouho,už vlastně mám a teď…
Na jednu stranu sem měla strašnou radost,ale na druhou…Nevim,možná je to tím,že sem vždycky byla sama,že sem si užívala svobodu a teď najednou sem se k někomu přivázala…Možná sem se jenom bála že se budu cejtit jako v nějaký pasti,odkázaná na toho druhýho a to sem nechtěla.Nerada tahám ostatní do svých problémů…Ale když vidim jak vedle mě Bill leží a ze spánku se spokojeně usmívá,všechen vztek na něj je pryč…Zbývá jenom to hezký,ale taky tady pořád je otázka co bude dál…Nikdo mi nemůže předem říct co se stane…Co když se najednou všechno pokazí??Co když se prostě něco stane??
Nad těmahle otázkama sem uvažovala hrozně dlouho,i když mi Bill sliboval že všechno bude dobrý…Bylo by krásný věřit tomu a vědět že je to pravda,ale kdo mi to zaručí…Nakonec sem si řekla dost.Proč se dívat na to co bude,když si ještě ani neuvědomuju co je vlastně teď??
Položila sem si hlavu na Billovo rameno a snažila sem se usnout…
Nakonec se mi to povedlo a s billem sme vstali až na večeři….
,,Já…Bille já mám tak trochu strach…´´přiznala sem se,když sme měli sejít dolů za jeho mamkou.
,,Ježiš ty máš uoe ledový ruce…Sisi není ti něco??´´vyděsil se Bill.,,Tomu se říká nervozita Bille…´´pokusila sem se o úsměv.
,,Neboj se…Mamka je poklad,uvidíš…´´rozesmíval mě Bill,dal mi pusu do vlasů,chytil mě za ruku a šli sme pomalu po schodech dolů…pomalu protože sem si cestou do jídelny všechno prohlížela.Nějak sme se nehli od Billa z pokoje…
Když sme přišli dolů,paní Kaulitzová už tam na nás s úsměvem čekala…,,D-Dobrý večer…´´vykoktala sem ze sebe a Bill mě přivinul k sobě.,,Mami tohle je Sisi…´´představoval mě a já jí roztřeseně podávala ruku...Paní Kaulitzová mi ji s úsměvem stiskla a představila se jako Simonne.
,,Tak poďte,jídlo už je na stole...´´poslala nás vedle.Seděla sem mezi Billem a Tomem přímo naproti ní.Při jídle mi vyprávěla o tom,jaký byli kluci v dětství a musim říct,že sem se párkrát zakuckala smíchy.
,,Paní Kaulitzova?Bill taky sbíral psí ehm...Hovna?´´ptala sem se trochu znechuceně po tom,co mi vyprávěla o Tomovi.,,Prosím..Říkej mi Simonne...No Bill...Ten se nechal zblbnout Tomem,ale pak si ode mě nechal vysvětlit že se to nedělá,ale Tom...´´zarazila se,když viděla co Tom dělá.,,Tome Kaulitzi...´´křikla až všichni nadskočili.,,No?´´zeptal se vyjevěně a schazoval kocoura z klína,protože ho ¨cpal svojí večeří.Simonne výhružně zakašlala.,,To je hajzl ten Kazimir,mi sežral karbanátky...´´zafňukal Tom,ale bylo na něm vidět,že by se nejradši začal tlemit.
Po večeři kluci odešli strávit večeři k televizi a já šla pomoct Simonne s nádobím.,,Si hodná,ale já to udělám...´´ujišťovala mě.,,to je dobrý já vám pomůžu...´´přesvědčovala sem ji a už sem utírala umytý nádobí.
,,Simonne já...Chtěla sem aby ste věděla,že sem vám moc vděčná za to,že mě tady necháváte a ...´´,,S tím si nedělej starosti...Za prvě,kdybych tě tady nechtěla,tak tady nejseš...Za druhý,když tě Bill přinesl v náruči,měla sem pocit,že mám teď dceru,kterou sem si vždyxcky přála...A navíc by mě to Bill neodpustil,kdybych tě tady nenechala...A za třetí...Už tady nebudu sama na dva kluky...´´usmála se.,,Díky...´´řekla sem tak trochu dojatě...
Domyli sme nádobí a já sem šla za Billem.,,Tak co??´´ptal se a stáhnul mě k sobě na klín.,,Dobrý...´´hodila sem na něj smail.,,Tak vidíš...Mojí mámě se líbíš...´´zaculil se na něj.,,Fakt??´´ptala sem se s úsměvem.,,Jj ale mě víc...´´zašeptal mi Bill do ucha....