,,Sisi co je to s tebou???´´křikla mi Dara do ucha…,,Cože??´´leknutím sem uskočila.,,Ptám se co s tebou je??Půl hodiny na tebe mluvim a ty jenom stojíš a hypnotizuješ tenhle regál…´´smála se Dara.,,Jo..Promiň..´´hlesla sem.,,Nic,v pohodě…hele nechceš si jít nahoru odpočnout?´´navrhovala Dara.Celkem mě to překvapilo a docela i vyhovovalo,potřebovala sem totiž nějakej ten čas na přemejšlení a na vstřebání věcí,co se kolem mě děli v posledním dnu.
,,Fakt můžu??´´ptala sem se.,,jj jenom běž??´´s úsměvem mě poslala nahoru.Tam sem se svalila na postel ,zabořila sem hlavu do polštáře a vdechovala Billovu vůni,která tam pořád ještě byla.Začali se mi klížit oči a usnula sem s myšlenkama na Billa.A když sem se probudila,tak to byl právě on kdo se nade mnou skláněl.,,Ahoj…´´řekla sem rozespale.,,Dobrý ranko..´´řekl Bill a dal mi pusu…,,Co ty tady tak brzo??´´rozlepovala sem oči…,,Mnooo…Chěl sem si pořádně užít poslední den tady…Tak sem si tě přišel vyzvednout…Půjdeme do hotelu za klukama jo?´´moment asi sem se přeslechla…,,Cože??Jak poslední den?? Bille…´´kuňkla sem.,,Já…Sisi pojeď se mnou…´´přemlouval mě Bill.,,Nemůžu…Nejde to…´´tak moc sem chtěla jet,ale nemohla sem to tady jen tak nechat a nechtěla sčem riskovat,že by se přišlo na to,že mě kluci schovávaj u sebe…,,Asi tě nepřemluvim co?´´ptal se zoufale Bill a já jenom zakroutila hlavou.Převlíkla sem se a šli sme s Billem do hotelu.Bylo mi ale na nic.Sice sem věděla že odjedou ale nečekala sem že odjedou tak brzo…Trošku sem litovala toho,mže sem si k sobě Billa pustila tak blízko,když se teď budeme muset rozloučit a kdo ví jestli se ještě někdy uvidíme.Jo Magdeburk a Berlín nejsou od sebe tisíce kilometrů,ale přece jenom nějakej ten kus cesty to taky je a pochybuju že Bill bude chtít jezdit sem a tam.Cestou do hotelu sme se pořád zastavovali.Chtěla sem si užít poslední chvíle s ním,v jeho blízkosti…Lidi co chodili kolem si na nás ukazovali jako na nejzamilovanější pár ve městě,ale nikdo nevěděl jak sem byla zoufalá.Nejradši bych Billa nikam nepustila,ale moc dobře sem věděla že to nejde…
,,Už sme tady…´´volal Bill,když otevřel dveře od hotelovýho pokoje a kluci se seřaili do stejný formace,jako tenkrát,když mě Gustav představoval jako svoji sestřenici.,,No to je dost že se taky ukážeš…´´usmál se Gustav a začal mě objímat.,,Od tebe to teda sedí..´´usmála sem se a nechala se obejmout od Georga.Když mě pustil,všimla sem si že Tom na mě čučí,ale tak nějak jinak než naposled…Nějak se soucitem.,,Sisi,asi bych se ti měl omluvit…´´vypadlo z něj na Billovo varovný odkašlání.
,,Cože??ty-ty se mi omlouváš??´´byla sem v mírným šoku.,,Mno…Jo…Tenkrát sem to přehnal…nechtěl sem tě tak…Odpustíš mi?´´ptal se se psím pohledem.,,Teď už je to jedno ne??Jasně,pohodka,zapomeň na to…´´usmála sem se a nechala se obejmout ještě od něj…
Společně sme zašli do kina na nějak film,popravdě ani nevim jakej a pak zpátky na hotel na večeři.S Billem sme se pak šli ještě projít,aby sme měli aspoň chviličku jenom porsebe,protože jeho odjezd se strašně rychle blížil…neuměla sem si představit že za několik málo minut budu stát u jejich auta a dívat se na něj už jenom přes sklo…A přes to se to muselo stát…
,,Pojeď se mnou Sisi…Teď ještě můžeš nasednout do auta a můžeme bejt spolu.´´naposled se mě snažil přesvědčit,ale já když se rozhodnu,tak ani on to nemůže změnit.Smutně sem zakroutila hlavou a ani sem se nesnažila zadržovat slzy,který mi teď nekontrolovatelně padali z očí.Ještě poslední polibek na rozloučenou,poslední objetí,poslední pohled a zamávání…A Bill se mi ztratil z dohledu,stejně jako všichni ostatní.