Dítě pasťáku....5
9. prosinec 2009 | 11.09 |
5.díl
,,Hej mno tak to byl mazec největší…´´říkala sem si pro sebe,hned jak sem zmizela Gustavovi z dohledu…
Krav teď ne…zrovna teď musí pršet…Hmm, dokonalost sama.Sem tady první den,nemám kde bydlet,sem švorc a ještě chcčije.To může bejt ta nejlepší situace,do jaký sem se teď mohla dostat.
Šla sem po prázdný ulici a došla sem na malý náměstíčko,kde sem se schovala do podloubí jednoho staršího baráku.
,,tak sme se zas dlouho neviděli co?´´ozval se za mnou kdosi.Podle hlasu sem poznala že je to Gustav.Vlastně je to taky jedinej člověk kterého tady znám.,,Hmmm svět je malej a město ještě menší…´´řekla sem lhostejně.,,Proč nejdeš domů,do hotelu,bo kde to vlastně bydlíš?Akorát tady klepeš kosu…´´sledoval jak ždímu tričko.,,Hmmm…´´zabručela sem nepřítomně.,,Hele sry ale já už musim jít…´´slušně sem se snažila vzít roha,tak aby nic nepoznal.,,Počkej neznáme se odněkud??Nepotkali sme se už??Připadáš mi děsně povědomá…´´o-ou…Že by můj útěk vysílali i v německý bedně??,,Hmm to asi ne,to bych si pamatovala,ale teď už fakt musim jít tak zdarec někdy..´´zdrhla sem dřív než stačil říct bagr.
Bylo mi jasný že jestli budu Gustava potkávat častěji,tak dřív nebo později pozná o co tady de…Musim říct že je sypmatickej,ale nechci ho nějak využívat bo tak něco…
Po dvou týdnech
Celý dva týdny sem se schovávala před vším a před všema.Modlila sem se aby mě nikdo nepoznal,když sem šla po ulici.A náplní mýho dne bylo hledání nějaký práce,nebo brigády…Ale kdo by kde zaměstnal holku,který bylo necelých šestnáct…Nikde…Ať sem práci hledala kdekoliv,nikde mi nikdo neřek..Jo bereme tě…Poslouchala sem samý kecy typu máme plno,bereme od šestnácti…A nejlepší bylo,že sem ani neměla doklady.Před tím sem si s tim hlavu nelámala,ale až později sem zjistila,jak moc mi chybí občanka.A navíc si o ní nemůžu zažádat,protože nejsem Němka a do Rakouska zpátky nemůžu,protože kdybych si na úřadě zažádala o občanku a tam by zblikli moje jméno,vrátila bych se tam,odkud sem utekla takže…
,,Sisi??´´a kurva…
,,Jé ehm…Ahoj Gustave…´´nervózně sem koktala.
,,Co ty tady??´´už mu to muselo bejt divný,protože mě právě odchytnul na tom samým místě co mě viděl naposledy.
,,ALe mno...Já jenom to...No...´´koktala sem.
,,hele sehnal sem ti ubytování...´´řekl Gustav.
,,Cože??´´vyjekla sem,pže se docela často stává že moje ucho občas chytne nějakej ten error.
,,Poď...´´táhnul mě kamsi
,,Ale já to no...´´zastavila serm ho.
,,Nedělej ze mě vola,moc dobře vim kdo seš...´´kurva...Že by??
,,Co víš?´´
,,Tak třeba to že tě hledá celý Rakousko a že si zabila toho kluka.´´eh co??
,,Moment moment...Cože sem udělala??Já...Já přece...´´koktala sem v naprostým šoku.
,,Přede mnou to nemusíš hrát...´´tak to byla ráno...V tu chvíli mi bylo jasný proč mě šouply do pasťáku.Ne proto,že bych kradla,ale proto,že sem...Ne já přece nikoho nezabila...
,,Je ti něco??´´ptal se Gustav...Oči se mi zalili slzama,točila se mi hlava...Jestli sem předtím byla na dně...tak jak se mám cejtit teď.