Zemřít pro polibek...2

,,Ne Nino ne!!!!´´křičela sem ze spaní…Probudila sem se na tvrdý posteli uprostřed bílýho pokoje bez oken.Kolem mě nebylo nic,jenom čtyři holý bílý stěny a bílý dveře…A bylo tam ještě něco,teda spíš někdo…Stála tam postava,ale byla tma a já byla rozespalá,takže sem nepoznala kdo to je.,,Nino???´´zeptala sem se automaticky.,,Nino si to ty???´´ptala sem se znova,když mi nikdo neodpověděl.,,Ne zlatíčko to sem já,máma…´´řekla ta postava a přšla ke mně.Opravdu to byla máma,ale byla jiná než předtím.Byla…Byla ubrečená a vypadala unaveně..,,Mami co se stalo???´´zeptala sem se,protože sem nechápala nic.Nevěděla sem proč sem tady a ani proč máma brečí.,,Zlatíčko víš,Nina je…je…je mrtvá…´´řekla mi máma.Teď sem si uvědomila,že Ninu nikde nevidim.Volala sem na ni,ale neozývalo se nic.Jenom máma.Začalo se mi vybavovat co se stalo a já sem se pomalu utápěla v depresi…,,Co tady vůbec dělám???Já chci domů..´´křičela sem,ale nikdo mě neposlouchal.,,Sisi uklidni se…Si v nemocnici…Omdlela si u toho když Nina…´´zastavila se máma uprostřed věty.Nechtěla sem po ní,aby to dořekla,protože sem věděla přesně co chtěla říct.,,A kdy půjdu domů???´´ptala sem se.,,Zítra slečno…´´ozval se kdosi,když se otevřeli dveře.Byla to nějaká sestra a dala mě injekci.Já sem zase usnula…Vzbudila sem se až druhej den ráno a viděla sem před sebou mamku a kupičku věcí,který mi připravila,abych se oblíkla.Asi za hodinu už sem byla doma.Vešla sem do pokoje,ve kterým sem bydlela s Ninou.Najednou se mi tam zdálo hrozně prázdno,pořád mi tam něco chybělo.Na stolek sem si položila fotku Niny a nemohla sem od ní odtrhnout oči.,,Co si mi to udělala Nino???Chybíš mi…Je to tady bez tebe hrozný…Řekni mi proč…´´nadávala sem pro sebe,ale odpověď žádná.,,Nech toho Sisi,Nina přece byla šťastná…´´okřikla sem se,ale neudržela sem slzy.Uvědomila sem si,že nemám nikoho,jenom mámu.Tátu sem neznala a Nina…Zbyla mi jenom máma.Neměla sem kamarády,protože sem všechen volnej čas trávila s Ninou.Nikdo neví jaký to je,když ztratí mladšího sourozence…Nina byla o rok mladší,ale vždycky sme spolu vycházeli,jako kdyby sme byli dvojčata,nebo kdyby sme si byli věkově rovný…

,,Sisi věř mi,čas všechno zahojí…´´konejšila mě máma,když sem si brečela do večeře.,,Já vim,ale jak dlouho to bude trvat???Chybí mi…´´řekla sem a podívala se na prázdnou židli u stolu.Doma teď bylo strašný ticho,všechno,každej pohled,každá věc,prostě všechno mi Ninu připomínalo.Nemohla sem se zbavit pocitu,že kdyby Bill neexistoval,byla by tady Nina se mnou,že by se nic nemuselo stát.Ale na druhou stranu Bill za to vůbec nemoch.Něvěděl,že žije nějaká Nina,která je do něj cvok a nevěděl,že mu ta samá Nina umře v náruči.Jak by taky moch…Mamka si zase vyčítala,že nás poslala pryč v ten den,kdy Nina umřela…Tenhle čas byl pro mě ten nejhorší v celým životě.V tu dobu sem nevěděla co se mnou bude,jak se s tím vyrovnám a hlavně,jestli vůbec budu moct se s tím vyrovnávat.Každou chvilku mě napadali věci,jako sebevražda.Nemohla sem to tam vydržet…Prosila sem mamku,aby sme se odstěhovali někam daleko,ale byla proti.

Já se ani nedivim,měla tady práci a přátele…Nakonec aspoň sehnala byt na druhým konci města.Říkala sem si,že bude určitě lepší,když budu bydlet co nejdál od starýho bytu,protože sem chtěla začít od začátku,ale v prostředí,kde sem žila celej svůj život s Ninou to prostě nešlo.

,,Vidíš ségra…Tak mi teď řekni co mám bez tebe dělat…Je to tady bez tebe takový tichý…´´mluvila sem sama se sebou.,,Sisi už zase???´´zeptala se máma,protože mě slyšela.Věděla že to dělám,že mluvim na Ninu v domnění,že mi odpoví.Vhrkli mi do očí slzy.,,Já vim,ale pochop že musíš bejt silná…Taky mi chybí,ale snaž se žít dál.´´poučovala mě máma.Měla pravdu,ale já sem si prostě stála za svým.Pro mě Nina neodešla,pro mě byla pořád tady…Jednou mi mamka oznámila že se budeme stěhovat…Ale že všechny věci,který patřily Nině tady mám nechat.Souhlasila sem,protože sem se nechtěla vracet ve vzpomínkách.Jediný co sem si vzala na památku bylo černý pánský tričko s lebkou,který Nina nosila na spaní…..V den odjezdu sem byla jako tělo bez duše,brečela sem,protože sem tady nechávala kus svýho života a hlavně Ninu…Ale i tak sem věděla,že to je to nejlepší co můžu udělat…Máma vzala auto a jeli sme směrem k novýmu domovu.Usnula sem a nakonec sem se probudila,když máma autem zajížděla do veliký garáže.Vylezla sem z auta a pak i z garáže…Najednou sem se nacházela ve snobský čtvrti…Samej luxusní barák…,,Ne to ne…´´to bylo první,co se ze sebe dostala…,,Nelíbí se ti tady???´´zeptala se máma.,,Mami já sem holka z paneláku,tohle je pro mě horor…´´vřískala sem pořádně nahlas,protože sem viděla nějakýho chlapa.,,Sisi zvykneš si,uvidíš…´´přesvědčovala mě máma.Já sem pořád pozorovala toho chlípka…Teď už stál u nás a…,,No to snada ne…On mámu líbá..´´říkala sem si v duchu.,,Sisi tohle je Rick,u něj teď budeme bydlet,víš,sme spolu už několik měsíců…´´vysvětlovala mi máma a Rick se jenom vesele usmíval.,,Hmmmm…´´vydala sem ze sebe a zalezla zpátky do auta.Kdybych nevěděla,že je Rick s mámou tak dlouho,přísahala bych že je to teplouš.Má takovej hnusnej sladkej hlásek…No fuj…Po přemlování sem teda vylezla a jakoby šťastně a vesele sem se seznámila s Rickem..,,Idiot..´´říkala sem si v duchu a na tvář sem házela sladký usměvy.Rick mě zaved do novýho pokoje,kterej má bejt jenom můj…Na dveřích byla trapná cedulka se jménem Sisi.Hned jak sem ji viděla,okamžitě letěla do koše.Na noční stolek sem si postavila fotku Niny a lehla sem si na postel.,,Vidíš Nino jak sem dopadla…Tohle je hrůza…´´říkala sem si.Za chvilku přišla máma.,,Tak co líbí se ti tady??´´vyzvídala.,,Jo..´´řekla sem lhostejně,protože sem byla naštvaná,že mi mamka neřekla o tom šaškoj.,,Sisi já vim,měla sem ti o Rickovi říct,ale věděla sem že budeš reagovat takhle..,,Jak takhle…Mami ty si myslíš že nějakýmu debilovi hned skočim kolem krku???´´řekla sem a od mámy sem chytla takovou facku,že se mi hlava otočila kolem dokola.Máma se mi omluvila,že to tak nemyslela a odešla.Seděla sem na posteli a koukala z okna.Nelíbilo se mi tady…Byla sem zvyklá na lidi z paneláku a prostě na normály a ne na snoby.Jedinej pohled z paneláku mě přesvědčil o tom kdo sem,ale tady vidim jen starý,tlustý a zazobaný dědky jak leštěj ty svoje limuzíny a nebo babči,který si válej šunky u bazénu.,,Sakra tohle není nic pro mě…´´litovala sem sama sebe.Nevěděla sem co tady mám dělat,nikoho tady neznám a silně pochybuju o tom,že by se tady se mnou vůbec někdo bavil.DEPRESE…..to bylo jediný slovo,který mi teď bylo celkem blízký.Nedokázala sem myslet na nic jinýho než na Ninu.Nemohla sem spát,protože se mi před očima pořád přehrávala ta scéna s Billem a s tím autem…Každej mě uklidňoval,ale jenom já sem věděla,že tohle nikdy nepřebolí…Nikdo nechápal co pro mě Nina znamenala,nikdo a nic mi ji nedokáže nahradit.

,,Sisi večeře…´´volala máma ze zdola.,,Nemám hlad…´´řekla sem a praštila dveřma.Za chvilku nahoru přilít Rick.,,Sisi,můžu s tebou mluvit???´´zeptal se sladkým hlasem a už seděl vedle mě na posteli.,,Hm…´´odvětila sem a do uší si dala sluchátka,ale hudbu sem zapnutou neměla.,,Já vim jak ti Nina chybí a nechci aby sis myslela že…No prostě chci,aby sme my dva spolu vycházeli dobře,chci aby si věděla,že nejsem ten,co by si hrál na něco co není a ujišťuju tě že si nebudu hrát na tvýho tátu,ale věř mi,že pro mě budeš jako vlastní…´´řekl a čekal co na to odpovim.Přiznávám,že mě to trochu dostalo,ale nedávala sem na sobě nic znát.,,Já nechci tátu…Nikdy sem ho nepotřebovala,já potřebuju Ninu,potřebuju někoho,s kým si budu rozumět chápeš…Ale sem ráda,že to říkáš…´´řekla sem,ale v duchu sem si nadávala za to,co ze mě vypadlo.Rick mě obejmul a odešel.Na tu večeři sem stejně nešla,ale místo toho sem se vydala na průzkum okolí….,,Hmmm…co se říkala,bydlej tady akorát důchodci…´´říkala sem si v duchu a kopala sem do kamínku na chodníku…Šla sem se skloněnou hlavou a nohama sem si hrála s tím šutrem.Ale najednou sem do někoho vrazila.,,Promiň..´´řekla sem a ani sem se neuráčila zvednout hlavu,šla sem prostě dál.,,Je mi líto toho co se stalo…´´ozval se za mnou známej hlas a já když sem ho slyšela,nepochybovala sem o tom,že mluvil na mě.Otočila sem se a za mnou stál Bill.,,To ani nemusí…´´řekla sem a sklopila hlavu.,,Ale jo,přišel sem o fanynku a o bezva holku a to člověka potom mrzí…´´vysvětloval Bill.,,Vy ste seznali???´´zeptala sem se nechápavě.,,Jo znali,ale jenom pár dní…Potkali sme se na jedný párty a tak nějak sme se dali do řeči…´´povídal Bill.Teď mi začalo svítat…Nina nikdy o Billovi nemluvila,jenom posledních pár dní po tom,co byla u kámošky na oslavě…Teprve teď sem všechno pochopila…Do očí se mi hrnuli slzy,ale nechtěla sem aby to Bill viděl.,,Aha…´´řekla sem chápavě se skloněnou hlavou.,,Sisi???Menuješ se tak že jo???´´zeptal se nejistě Bill.,,Jo jo menuju…´´odkejvala sem to.,,Nechceš si promluvit???´´zeptal se Bill v domnění,že mi může nějak pomoct.,,Já nevim,ale pro mě je všechno ještě moc živý…´´řekla sem smutně a podívala se na něj uslzenýma očima.Podíval se mi do očí,přišel blíž ke mně a obejmul mě.,,Já vim jak ti je….Tušim co si myslíš…Nenávidíš mě za to,co se stalo Nině,myslíš že za to můžu já…´´jako by mi četl myšlenky.Ale Bill za to přece nemoch,nevěděl že by Nina byla schopná skočit pod auto,i když ne úmyslně.,,Ne,nemůžeš za to,bylo by nespravedlivý tě obviňovat..´´řekla sem a přitiskla sem se k němu.Musel mě brát jako hysterku,ale já sem potřebovala s někým mluvit o Nině.S někým kdo ji neznal jako dceru…,,Poď půjdeme si někam sednout,promluvíme si o tom…´´uklidňoval mě Bill.Přišlo mi to milý,že se tak stará a ani mě nezná.,,Tak dobře,ale nevadí ti to???´´zeptala sem se.,,To víš že ne,hlavně že ti můžu pomoct…´´přesvědčoval mě a ržel mě kolem ramen.Došli sme k nějaký lavičce,sedli sme si a já mu začala vyprávět o tom,co sme s Ninou zažili a o tom jaká byla.Chvilkama sme se dusili smíchy,ale chvilkama sem mu brečela na rameni…Říkala sem si,čím to je,že je Bill tak chápavej,když mě vlastně vůbec nezná…Pochopila sem,proč do něj byla Nina tak zamilovaná,Bill je hodnej,milej,ochotnej a trpělivej.Snaží se pomoct každýmu a pro dobro ostatních by se rozkrájel.,,Měli ste se asi hodně rádi co???´´zeptal se Bill po tom,co sem mu všechno řekla.,,jo to měli,ale už je to pryč….Tohle vzlykání mi ji stejně nevrátí..´´přesvědčovala sem sama sebe…