,,Sakra,tak proč?!" zeptala jsem se jí a byla jsem šíleně naštvaná. Už jsem fakt nemohla
,,Dyt ti říkám že nevim!...Kdybych to věděla,tak už ti to dávno řeknu!" křičela na mě a vrhly se jí slzy do očí. Ona brečí???? Cože?? Sisi? Ta Sisi,kterou už znám od kolýbky?? Ta Sisi,která všechny problémy házela za hlavu?? Ta moje Sisi? Ptala jsem se sama sebe…Ale vím že si na ty otázky nikdy sama neodpovím.
Čumim na ní jak puk….Ale Sisi propukne v plný pláč. Sakra! To jsem nechtěla!Ale copak ji můžu utěšovat? Copak můžu když mi tohle udělala? Když se vyspala stim největším degenem na naší planetě!
,,Sisi já….Nebreč!" řekla jsem ji a soucitně a zároveň naštvaně jsem na ní koukala.
,,Ale..já..já..Nechtěla jsem!" řekla mezi vzlyky.
,,Já fakt nevím co ti mám na to říct…..Prostě to nejde pochop!" řekla jsem ji a do očí se mi taky nahrnuly slzly.
,,Co jsem to udělala?? Nech-nechtěla jsem! Byla jsem blbá! Blbá!" řekla a začala se mlátit polštářem do hlavy. Nevím co mám dělat…..Tak jsem si kní sedla a objala jí. Asi to potřebovala.
,,Sisino,ty si ale kráva…" řekla jsem ji a pevně jsem jí stiskla
,,Jo já vím….Hrozná! Ale nemůžu za to…promiň! Nevim co to do mě vjelo! Já bych se sním nikdy nevyspala! Nikdy! Ale prostě…nevim…nemohla jsem nic dělat!" řekla mi zoufale a rozbrečela se ještě víc….
,,Tak sakra Sisi…nebul. Byl to ale blbej nápad tam chodit co?" řekla jsem jí a podívala jsem se na ní. Měla celou rozmazanou tužku po obličeji a opuchlý oči od pláče. No já na tom nebyla o nic líp.
,,Jo..to teda byl!" řekla,zvedla se a šla do koupelny. Já jsem na ní jen koukala než nezavřela dveře. To je ale koza! Už mě štve! Jsem na ní naštvaná…jo jsem! Proč to udělala? Nechápu to. Tak jsem se zvedla a šla do postele. Protože bylo půl čtvrtý ráno. Za chvilku jsem slyšela jak Sisi přišla taky. Byla už jsem v polospánku,ale cejtila jsem jak se na mě soucitně dívá…Ach jo! Proč? Proč ona má vždycky takovou smůlu?