Asi za hodinu se Nela vrátila s brekem…,,Co se stalo Nelo???´´ptala sem se se strachem v hlase.,,Víš…Víš kde sme???´´brečela mi na rameni a celá se klepala.,,Ne nevim,řekni mi to…´´utěšovala sem ji a hladila po vlasech…,,V…V bordelu…´´už to nevydržela a začala křičet a kopat do všeho co tam našla.,,Co…cože???A kde sou kluci???Sou v pořádku???´´ptala sem se dál,ale Nela byla strachy,vzteky a bezmocí úplně mimo.,,Za chvíli se otevřeli znova dveře,tentokrát pro mě…,,Tak poď,máš tady zákazníka…´´šklebil se ten chlap.,,Nejdu…´´řekla sem rázným tónem.,,Ale deš…´´usmál se.,,Nejdu,šáhni na mě a zabiju tě…´´řekla sem a už sem vstávala…Natahoval ke mně ruku…Vzala sem ji a překroutila do zadu.Pak sem ještě trochu cukla a ta ruka se zlomila…,,Ty děvko…´´zařval a já mu ucpala hubu ránou pěstí…,,Poď Nelo dostaneme se z týhle díry…´´řekla sem a táhla ségru pryč.,,Sisi nedostaneme se odsud je to marný,všude je plno lidí a ochranka….´´brečela Nela,ale já sem to jenom tak vzdát nechtěla.,,Nelo,prosim tě vzpamatuj se.Už kvůli klukům…´´prasila sem ji,ale ona nereagovala.Museli jí províst něco strašnýho.,,Sisi ty to nechápeš…Podvedla sem byla…´´brečela už trochu hystericky.,,Ne nepodvedla…Oni tě donutili…Bill to pochopí…´´utěšovala sem ji.Jediná vzpomínka na kluky mě přiváděla k šílenství…Nevěděla sem jestli sou v pořádku,nebo jestli se jim něco stalo,nemohla sem se nijak zjistit že žijou.,,Nelo vstávej,vypadneme z týhle díry…´´řekla sem,když sem viděla okno…Bylo skoro až u stropu a bylo malý.my s Nelou sme hubený tak sme se protáhli.Nela na tom byla hodně špatně,pomalu se neudržela na nohách,takže sem ji spíš táhla.,,Nelo vidíš to co já???´´zeptala sem se jí,když sem viděla policejní stanici.Vešli sme dovnitř a…,,Nelo,Sisi holčičky my sme se o vás tak báli…´´běžela k nám máma a hned nás objímala.,,Kde sou kluci…´´vyjela sem hned na mámu a Nela se ke mně přidala.,,Holky je mi to strašně líto,ale…Kluci sou…sou mrtví…´´řekla máma a hlas se jí strašně klepal.Vypadalo to,že jí to je fakt líto.,,Lžeš….´´vykřikla Nela.,,Nelo je mi to fakt líto….Ty kluci co vás přepadli,je pak….´´nedořekla to.Sice sem jí nevěřila,ale v tomhle by mi snad nelhala.Ne,určitě by si nevymyslela smrt někoho jinýho.,,Kde sou,chci je vidět….´´vykřikla sem.,,Sisi zlato,už měli pohřeb….už to nejde….´´uklidňoval mě táta.Zavedli mě akorát na nějakej městskej hřitov,kde byl náhrobek,ke kterýmu mě něco táhlo….,,Bill a Tom Kaulitzovi….Odpočívejte v pokoji…´´tenhle nápis byl zlatě obtaženej.I když sem to viděla na vlastní oči,nevěřila sem tomu.Spíš sem tomu nechtěla věřit….,,Pojedeme domů.Tady zůstat nemůžete….´´táhla nás pryč máma.,,je to jenom tvoje vina…´´sykla Nela a pořád se dívala na ten hrob.,,Nelo,můžeš mě obviňovat jak chceš,ale já přece nemůžu za to co se stalo.Obhajovala se máma.,,Můžeš,kdyby si na kluky neposlala policajty,tak sme nemuseli utíkat…´´řekla sem a odmítla se hnout z místa.,,Sisi copak to nechápeš???Chceme pro vás jenom to dobrý,to aby ste byli v životě šťastný…´´vysvětloval táta,ale já ho neposlouchala.Rodiče nás odvedli do auta s tím,že jedeme do hotelu pro věci,můžeme si prej klidně lehnout a vyspat se.Hned jak sme si sedli,okamžitě sme usnuli.Ale zrada,vzbudila sem se doma ve svým pokoji a ve svý posteli.,,Byl to jenom sen???´´říkala sem si,ale jak sem vyděla nevybalený věci,došlo mi že to sen nebyl.....