Twins vs. Dvojčata 28

Přišlo mi, že je to jen pár minut, co jsem usnula a až mě někdo budil.

,,Co se děje?'' Vyskočila jsem leknutím, že se někomu něco stalo. Na posteli vedle mě seděl Tom. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit, jen....Pojď se na něco podívat....'' vstal a čekal, až se zvednu.

,,Ehm, já nejsem oblečená, mohl bys..'' ,,Jasně, promiň..'' ihned se omluvil a taktně se otočil. Rychle jsem si oblékla šaty a hodila přes sebe ještě deku.

Vedl mě až na příď zakotvené lodi, ale neviděla jsem nic neobvyklého. Docela mě jeho chování znervózňovalo. To, že se chová jako blbec, na to jsem si zvykla, trvalo to, ale zvykla. Jenže teď je milej, úplně někdo jinej. Mám pocit, že jsem tu s cizím člověkem, protože to, co mi říkal v horečkách, nemůžu brát vážně.

,,Dívej...''ukázal směrem nahoru a až pak jsem si všimla obřího meteorického roje.

,,Páni...''zašeptala jsem, nikdy předtím jsem neviděla tolik padajících hvězd najednou. Vypadalo to jako vesmírný ohňostroj a v místě, kde jsme byli, daleko od civilizace, nesvítila žádná městská světla, takže nebe, bez jediného mráčku, zářilo jak vánoční světýlka.

,,Nádhera co?''stoupl si vedle mě a společněě jsme tohle nekonečný divadlo pozorovali.

,,Suzie já...'' promluvil po chvilce. ,,Chtěl jsem ti říct, že...Chtěl jsem se ti omluvit. Choval jsem se strašně, nezasloužila sis to. Nikdy jsi neudělala nic, co by...'' ,,Tohle už jsme přece probrali...''zarazila jsem ho, protože bylo vidět, že se mu o tom mluví docela těžko a i přes to, že bych ho v tom mohla nechat vykoupat, nechtěla jsem to udělat.

,,Probrali?'' Nechápal.

,,Už ses mi zato omlouval. Asi si to nepamatuješ, byl jsi v horečkách...A navíc, taky jsem k tobě nebyla zrovna nejmilejší, tak taky promiň.'' Přece jenom byla vina na obou stranách.

,,A říkal jsem ještě něco? Moc si toho totiž nepamatuju...'' vyptával se zvědavě. Očividně ho překvapilo, že jsem dokázali řešit docela závažný téma, když byl mimo.

,,No...Neřekla bych, že bys mluvil nějak konkrétně nebo tak...spíš jsi blouznil.'' Nechtěla jsem ho dostat do rozpaků, nebo do trapné situace, co kdyby to, co mi vykládal nebyla pravda.

,,A co třeba?''vyptával se dál.

,,Ježíš, to já už nevím...''zalhala jsem.

,,Jak říkám, moc si toho nepamatuju, ale vzpomínám si na jednu věc...'' zajímalo mě na jakou, tak jsem ho povzbudila, aby pokračoval.

,,Pamatuju si, že jsem si myslel, že fakt umřu a...požádal jsem tě o polibek...'' otočil se ke mě a zvědavě se na mě podíval.

,,Jo, to...to jsi říkal.'' souhlasila jsem a doufala, že na zbytek si nevzpomene.

,,A taky na to, že jsi odmítla s tím, že mě budeš líbat, až se uzdravím.''aha, tak na tohle nezapomněl.

,,Ehm...jo, no to...je pravda...Vypadalo to, že to vzdáš, tak jsem...'' koktala jsem a zrudla jsem až na zadku.

,,A zabralo to...'' usmál se.

,,No a...došlo mi, že jsem vlastně ani neměla možnost ti poděkovat za to, co jsi udělal. Za to, že jsi mě shodil do vody....Tak, pokud teda souhlasíš, zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Ber ten slibovanej polibek i jako poděkování...'' navrhla jsem, abychom tuhle divnou situaci moc neprodlužovali.

,,Copak můžu odmítnout?'' To byl pro mě důkaz, že už je mu opravdu dobře. Začal si totiž zase vychutnávat to, že mě uvedl do rozpaků, kterých jsem ho já před chvílí ušetřila.

,,Hele co je tohle za hry?'' Ohradila jsem se, protože jsem si přiznala, že toho milejšího Toma mám radši.

,,Co tím myslíš?''nechápal na co se ho ptám.

,,No chvilku jsi fakt milej až nestačím zírat, a chvilku na to,  jsi to zase ty...Frajírek. O co tu jde?''

Místo odpovědi si sedl na zem a poklepal na volné místo vedle něj, abych si přisedla.

,,O nic nejde, já jsem prostě takovej, vždycky jsem balil holky na frajeřinky a tak nějak se mě to drží, i když jsem z toho dávno vyrost...'' musela jsem se začít smát.

,,A to mě teď jako balíš?''

,,A neříkal jsem ti náhodou, že jsi strašně krásná?''

,,Blounil jsi z horečky...''

,,Možná, ale nelhal jsem....Od chvíle, kdy jsem se tě poprvé dotknul, myslím tím...''na chvíli se odmlčel a pohladil mě po tváři. ,,Myslím tím, když...no však víš...Tak z tebe šílím a chci se tě dotýkat znova a znova, jenže...Ty nejsi jako ty ostatní holky a jsi proti mým balících technikám naprosto imunní.'' Trochu mě zaskočil.

,,A nenapadlo tě, že by třeba stačilo být sám sebou a na žádnýho drsňáka si nehrát? Jen tak mimochodem, na všechno jsem si vzpomněla a ten Tom, se kterým jsem strávila tu noc...Žádnej frajer nebyl a choval se mile...''

,,Vzpomněla sis?'' 

,,Jo a...promiň mi to ráno...vím jak to bylo, vím, že jsi mě k ničemu nenutil....''

,,A už víš, proč jsi měla tak odřený kolena?'' 

,,Přestaň...nebo půjdu spát...''oba jsme se rozesmáli. 

,,To nesmíš, ještě jsem nedostal ten polibek, hm...'' jo, měl recht. Seděli jsme hned vedle sebe, takže se stačilo jen naklonit. Lehce jsem se otřela o jeho rty a pak ty své knih přitiskla. Když Tom, po pár vteřinách, rty pootevřel, odtáhli jsem se od něj.

,,Tohle, že byl polibek?'' Rozesmál se.

,,Jasně, že jo, třeba taková skříň, ta vypadá úplně jinak...''bránila jsem se.

,,Ne drahoušku, tohle totiž byla obyčejná pusa z dětskýho pískoviště.....promiň, ale musím ti ukázat, jak takový polibek vypadá.''přitáhl mě k sobě, vsál si můj spodní ret do pusy a jemně přes něj přejel jazykem. Z hrdla se mi samovolně vybralo zasténání a Tom to bral jako pobídku. Pootevřel ústa a cítila jsem jak se jeho jazyk proplétá s mým. Líbal mě stejně vášnivě a sladce, jako před tím, možná v tom tentokrát bylo ještě víc touhy. Prsty mi zajel do vlasů a pak rukou sjížděl níž. Stejně tak i rty jsem nejednou cítila na krku a na ramenou. 

,,Chci tě celou ochutnat...''šeptal mi do ucha a dlaní mě hladil těsné pod lemem sukně.

,,Jsi blázen víš to? Kdokoliv se může přijít....''snažila jsem se mu tu ruku odstrčit.

,,Blázním z tebe...''strašně mě vrušovalo, co dělal a co říkal, ale moc dobře jsem si byla vědoma jeho zranění. Nechtěla jsem, aby mu kvůli sexu třeba popraskaná stehy.

,,Tome, neměli bychom to teď dělat, může se ti něco stát...''zkoušela jsem ho zastavit, ale odvětil pouze, že už nehodlá čekat ani minutu. Na chvilku jsem tomu podlehla a anechala se od něj líbat, hladit, ale dál jsem to zajít nenechala.

,,Nejsi na tom zas tak dobře...A aspoň jeden z nás musí mít zdravej rozum...'' zarazila jsem ho, když to nepoprvé nevzdal. S úsměvem se nakonec ode mě odtáhl. Chtěl ještě něco říct, ale zarazil ho podivný zvuk, do kterého jsme se oba zaposlouchali.

,,Co je to?'' Znejistěla jsem. Nic takového jsem před tím neslyšela.

,,To je helikoptéra...''najednou stál na nohou, zdravou rukou mával na pilota vrtulníku a hlasitě křičel. Okamžitě, jsem se k němu přidala. Samozřejmě jsem tím kraválem probudili i ostatní, takže za námi příběhem dřív, než vrtulníku stihnul přistát na vodě, kousek od nás.

,,Jste v pořádku? Potřebujete pomoc?''zavolal na nás skrz megafon. Ve zkratce jsme mu řekli, kdo jsme a co potřebujeme. Ujistil nás, že nám sem pošle pomoc a zase odletěl.

Netrvalo to ani hodinu a připlula k nám policejní loď. Okamžitě jsme na ní všichni přeskákali a místním policajtům odvyprávěli, co se nám stalo, kde jsme přišli k téhle lodi, i o Tomově zranění. Pašeráckou loď jsme nechali zakotvenou na místě a vydali jsme se na plavbu na pevninu. Samotnou mě překvapilo, že cesta netrvala nijak dlouho. Za necelou hodinu jsme dorazili do ostrovního přístavu, kde už na nás čekali jak rodiče, tak rodiče kluků, kteřčí přijeli pomoci s pátráním, tak i novináři, hledající senzaci do dalšího vydání.

,,Holčičky moje...´´ máma se k nám rozběhla hned, jak nás uviděla a mačkala nás v drtivém objetí. A to by nebyl náš táta, kdyby se k ní něpřidal. Pak ale začaly lítat kolem blesky fotoaparátů, tak se nás snažil odtáhnout pryč.

,,Suz...Počkej..´´ ozvalo se za námi. Tom nás doběhl. ,,Já jen...Nešla bys se mnou na večeři?´´ jeho pozvání znělo dost nesměle. Těžko říct, čím to bylo, možná jen přítomností našeho táta, který běžně vypadá jako sériový vrah, i když je to ve směs hodnej člověk.

,,V žádným případě.´´ rozhodl to za mě dřív, než jsem se stačila vůbec nadechnout. ,,Podívejte se, mladý muži...Já moc dobře vím kdo jste a co jste zač. A nedovolím, aby moji dceru vláčeli bulvárem. Mimo to, večer stejně odlétáme...´´ táta tam nechal Toma stát jako opařenýho a táhnul mě pryč.

,,Počkej tati...Chci se aspoň rozloučit...´´ vytrhla jsem se mu a udělala pár kroků k Tomovi.

,,Díky za všechno Tome..A...měj se...´´ najednou mi došly slova. Nevěděla jsem co říct, tak jsem ho naposledy jemně objala a odešla.

,,Proč ses choval jako totální despota?´´ vyjela jsem na tátu, jen co jsme se dostali z Tomovýho doslechu a máma mě hned zpražila, jak že to s tatínkem mluvím. Trish jen všechno s úsměvem pozorovala. ,,Už jsme to přece říkal, nechci aby...´´,,Ale mě je nějakej bulvár ukradenej...Ten kluk mi zachránil život. Kdyby nebylo jeho, vrátila se jen Trish.Myslím, že takový jednání si fakt nezasloužil.´´ obořila jsem se na něj, vzala Trish za ruku a vracela se do hotelu bez nich.

,,Co je to s tebou? Co tak vyvádíš?´´ nechápala Trish a dožadovala se vysvětlení, hned, co se za námi zabouchly dveře od pokoje.

,,Nic, jen mě tohle jeho chování štve. Copak jsem malá? Kdyby mi bylo patnáct, tak něřeknu, ale proboha jsem přece dospělá a snad vím, co dělám...´´ vztekala jsem se a házela vším, co mi přišlo pod ruku.

,,Hele, co to mezi váma je? Hm?´´ ušklíbla se. ,,Nic, co by mělo být?´´ pokrčila jsem ramenama a sama jsem si nepřipouštěla, že by se mi Tom mohl nějakým  způsobem dostat pod kůži.

,,Kdyby nic, bylo by ti to jedno...´´ ,,Dobře fajn... jde o to, že za posledních pár dní jsme toho spolu dost zažili, tak...je to prostě blbý odjet bez rozloučení...a...´´ ,,A?´´ ,,A...no jo no jo, není to zas takovej debil, jak jsem si myslela.´´ přiznala jsem a Trish se rozesmála.

,,Jdu do sprchy...´´ vzdálila jsem se do koupelny, abych v téhle debatě nemusela pokračovat. Pohodlí hotelový koupelny a žiletka mi vážně chyběly. Dala jsem si i docela na čas, nepředpokládala jsem, že bych mohla vyplýtvat všechnu horkou vodu tak, jako na lodi.

,,Trish, podej mi sakra ten župan...´´ pootevřela jsem dveře a zavolala na ségru, ale nic, žádná reakce. Zabalila jsem se do miniatuního ručníku, který se v koupelně válele a šla jsem si pro ten župak sama.

Leknutím jsem málem ten ručník upustila. V pokoji nebyla Trish, ale stál tam Tom. Hned jak mě viděl, taktně se otočil a dal mi prostor se obléknout. Rychle jsem si navlíkla župan a mokré vlasy zabalila do ručníku, kterým jsem se před tím zakrývala.

,,Co tady děláš?´´ zeptala jsem se ho zmateně a ještě dodala, že už se může otočit. ,,Trish mi říkala, že...Že tě mrzelo, že jsme se nemohli pořádně rozloučit, tak...´´ zarazil se a chvilku jsme na sebe mlčky zírali. Jeho přítomnost mě vážně zaskočila a nevěděla jsem, co říkat.

,,Jo a doktor, co mi kontroloval rameno, říkal, že jsi odvedla perfektní práci.´´ začal znovu Tom a připomněl mi tím, že jsem si schovala tu kulku.

,,Počkej chviličku, něco pro tebe mám...´´ odběhla jsem pro ni do koupelny.

,,Nech si ji, třeba pro štěstní...´´ podala jsem mu ji a on si ji se zaujetím prohlížel. ,,Díky Suz...Už...bych měl asi jít, tak....Měj se hezky...´´ naposledny mě opatrně objal. Pak se otočil ke dveřím a ve chvíli, kdy už sahal po klice: ,,Tome...Počkej...´´ zarazila jsem ho a pár kroky došla až k němu. Na pár vteřin jsme zmlkli, ale slova v tu chvíli nebyly potřeba. Tom mi zdravou ruku zasunul do vlasů a přitáhl mě ke svým rtům. Věděla jsem, že nemáme tolik času, takže jsem nechtěla ztratit ani minutu a hned jsem se mu snažila rozepnout pásek.

,,Počkej...Jsi...Jsi si jistá, že to vážně chceš?´´ zarazil mě a tázavě se na mě podíval.

,,Vyčítala bych si, kdybych to neudělala.´´ pomalu jsem ho dostrkala k posteli a donutila ho si lehnout. Brala jsem ohled na jeho zranění a nedovolila jsem mu převzít iniciativu. Ať jsem dělala, co jsem chtěla, stejně měl větší sílu i přes jeho momentální indispozice a tak jsem se po chvilce ocitla pod ním. Všechno proběhlo celkem rychle, ale o to intenzivnější to bylo. Chvíli jsme pak spolu odpočívali v objetí, ale čas běžel neúprosně. Což nám připomněla i Trish, která bez zaklepání vlezla do pokoje. ,,Ježiš, sorry...´´ zakoktala a hned zase z pokoje vyběhla. ,,Hele vy dva, makejte, za hodinu musíme být na letišti...´´ bouchala na dveře, aby nás donutila vstát z postele.

,,Měj se Suzie...´´ naposledy se se mnou loučil přede dveřmi, naposledy mě objal, naposledy pohladil po tváři a naposledy políbil. Ještě jedno zamávání a byl pryč.

,,Tomu teda říkám loučení...´´ rýpla si Trish o chvilku později, když jsme ledabyle házely věci do kufrů. ,,No a? Pokud vím...Ty a Bill jste si spolu taky užili svoje, nebop snad ne?´´ zaculila jsem se a zatajila jsem jí, že mezi mnou a Tomem to rozhodně nebylo poprvné. ,,No jo, to je fakt...Ach jo...škoda, že už se nikdy neuvidíme....no co, ale takovej letní románek nám může každej závidět...´´ rozplývala se u baleníé věcí, ale mě její věta nějak uvízla v hlavě. ,,Škoda, že už se nikdy neuvidíme...´´ ozývalo se pořád do kola až se mi z toho sevřel žaludek. Před tím jsem na to ani nepomyslela, ale teď když to Trish řekla nahlas...Rozhodla jsem se tím ale nezabývat. Trish měla pravdu, takový letní románek je záviděníhodný a usmívala jsem se při vzpomínkách na ten týden od ztroskotání.

Všechno se ale změnilo příjezdem na letiště. Se vstupen do letištní haly se mi sevřel žaludek, bylo mi na omdlení a rozbolela mě hlava.,,Co se děje zaltíčko, jsi nějaká bledá?´´ starala se máma, když mě viděla. ,,Nejsi těhotná?´´ rozchechtala se Trish a já na ní vrhlůa otrávenej pohled.

,,Nic, jsem jen unavená...´´ odpověděla jsem mámě a v tu chvíli jsem ještě netušila, že tuhle větu budu, v následujících měsících, říkat tak často.