Jsi normální?? Ne, já jsem Kaulitz...27

SiSi

,,Ahoj neruším???´´zeptala sem se a potlačovala výbuch vzteku,kterej stejně bude muset za chvilku napovrch.,,O ou…´´prones om a snažil se ze sebe v rekordním čase svlíknout moje černý krajkový prádlo.,,To už ste zpátky??´´usmál se Bill aby prolomil to ticho a aby změnil úhel mýho pohledu,kterej právě propaloval Toma.,,My sme ještě neodešli,ale jak vidim tak vy dva se tady báječně bavíte…´´řekla Bára.,,Ne holky,nechte si to prosím vysvětlit než nás vykucháte.Teda nechápu proč by ste nás kuchali,protože nevim o tom,že zrovna vy dvě by ste byli kanibalky,ale jestli vám to udělá dobře tak si poslužte.Mno konec konců,aspoň se dozvíte co sme měli dneska k snídani…´´,,Drž hubu…´´umlčela Bila Bára,páč jeho kecy nelezli na nervi jenom mě…V tu chvíli sem si připadala jak robot kterej má naprogramovanej jedinej úkol a to zmasakrovat Toma.,,Ne SiSi prosím,chovejme se jako lidi…´´škemral Tom,když sem se k němu přibližovala.,,Nepovídej…Tak proč se oblíkáš do mejch věcí???Seš buzna,bisexual bo jenom magor…Ne promiň já zapomněla že ty seš vlastně Kaulitz.´´řekla sem potichu,ale to ticho prolomila ohlušující rána…Otočila sem se a viděla sem Báru jak povalila Billa na zem a tříská mu polštářem do hlavy.Ale ne jen tak.Mlátí ho tím nejtvrdším a nejnepohodlnějším polštářem a dává pořádný rány…Musí bolet… ,,Tak hele Kaulitzi,nevim co vy dva děláte už po druhý v našem pokoji ale že si musíš oblíkat moje tanga a podprdu to už je trochu ujetý ne?´´vyjela sem po něm…,,To víš mno…Mě se zalíbili ty tvoje výstavní a rajcovní kousky…´´ Tom se snažil bejt vtipnej…,,Aha a to si nemůžeš pořídit vlastní??mi budeš jako rozkrádat šatník??´´už sem byla fakt vzteky bez sebe…,,Víš co Kaulitzi…Ty fakt nejseš normální…´´řekla sem,zvedla sem Báru z Billa a odešli sme…,,Co blbneš???To je tam chceš nechat??´´nechápala Bára.,,Jo,ale neboj…´´uklidnila sem ji a zamkla náš pokoj…,,To se chceš vloupat k nim???´´divila se Bára…,,Blik…´´usmála sem se a už sem vytahovala hadry z kufrů a hledala něco fakt exkluzivního…,,Co hledáš???´´ptala se Bára a nechápavě mě pozorovala…,,Něco co se bude líbit fanynkám…´´usmála se a v tu chvíli jí to došlo a hledalal se mnou…Nic zajímavýho v pokoji neměli,tak sme vzali nějakej provázek a navlíkli na něj jejich spodky…Tak nějak podle barev…Takže to vypadalo asaik takhle: bílá,růžová,růžová…bíla se srdíčkama,červená,světle modrá,fialová,červená… A naše trenková ozdoba putovala pře recepci až k tomu dobře známýmu rybníčku,kde tvořili nevšední a lidma velice obdivovanou atrakci.

,,Mno myslim že je za chvilku přejde lízt nám do pokoje…´´řekla Bára,ale mě se to pořád zdálo neúplný…,,Mno ale chtělo by to nějakou ceduli.Pochybuju že třeba japonec pozná co to je…´´řekla sem zamyšleně a Bára horlivě přikyvovala.,,Vážení ,,spolubydlící…´´právě obdivujete trencle obdivujete trencle Billa a Toma Kaulitzových…Prosíme nedotýkejte se vystavených exponátů…Děkujeme…´´zavírákem sme přišpendlili vzak na jedny z trenclí a spokojeně sme se vrátili do našeho pokoje.