,,To ty??´´ vyjekla sem, když mi to začalo docvakávat.
,,CO já?´´ koukal na mě jak péro z gauče.
,,Celou tu dobu…Jak můžeš?? Co z toho kurva máš??´´ řvala sem po něm. ,,O čem to tady sakra mluvíš?? Jak bych asi moch??´´ klepal si na čelo a dožadoval se vysvětlení.
,,Jak?? Asi tak, že víš kudy se dostat do baráku, poprvé si nechal otevřený okno, aby to nebylo nápadný a teď, když sem odešla….´´ ,,Ty nejsi normální, co bych z toho asi tak měl nevíš??´´ obhajoval se, ale bylo mu to prd platný. Všechno ukazovalo na něj a já…Sem sice blond, ale nejsem blbá.
,,Je mi to jedno…Sbal si všechny věci a vypadni…´´ slzy mi tekly proudem, ale musela sem si zachovat svoji důstojnost.
Bill ještě zkoušel nějaký ty ohraný fráze, ale nezbylo mu nic jinýho, než doopravdy odejít.
Celá ubrečená sem vzala ze skříně deku a šla sem si lehnout do obýváku a Jessie se mnou. Mrzelo to, bolelo to, ale asi to jinak nešlo.
Ráno mě probudila máma, která vůbec nechápala co dělám v obýváku a já neměla ani sílu jí to vysvětlovat, takže sem to odložila na později, až přijde z práce.
Jen co sem znova zalehla, když máma odešla, rozdrnčel se zvonek. Napadlo mě, že to bude Bill a že mu neotevřu, ale jak ho znám, tak teď někde uraženej dřepí. Nezbylo mi teda nic jinýho, než znovu vstát a jít otevřít.
,,Ty ses snad úplně zbláznila…´´ Tom vlítnul do dveří, a nestihla sem ani pozdravit.
,,Hrabe ti???´´ klepala sem si na čelo, co mu zase jebe.
,,Mě?? To tobě…Ty si opravdu myslíš, že v tom, co se děje má prsty Bill??´´ řval na mě a přešlapoval po místnosti kolem dokola.
,,A kdo jinej…?? Nebo snad máš jinej názor??´´ oplacela sem mu křik.
,,Jo to teda mám. Nevíš jak Bill vyšiloval na turné, jestli seš v pořádku, jestli se ti náhodou něco nestalo…A včera, když v noci přišel, tak se sesunul na postel a normálně brečel. Nemyslim si, že by se takhle choval, když by to dělal on.´´ jasně co bych od Toma moha čekat jinýho, než že se ho bude zastávat.
,,Dobrý a podle tebe to dělá kdo??´´ čekala sem, co z něj vypadne.
,,No…k tomu sem ještě nedošel, ale znám perfektní způsob jak to zjistit….´´ ooo pozor, z našeho Toma se stal Génius.
,,Jo a jak?´´ nevim proč, ale nechtělo se mi věřit, že by Tom sám od sebe na něco přišel.
,,No jednoduše…Hele znáš někoho, nebo je tady někdo, s kým si v poslední době přišla do konfliktu??´´ ptal se jak Sherlock Holmes. Dokonce se tak i tvářil.
,,Jo…Bill…´´ stála sem si hrd za svým a Tom protočil panenky.
,,Někdo jinej??´´ ptal se dál, ale nikdo mě nenapad.
,,Zapomínáš, že sem bezkonfliktní člověk.´´ podotkla sem, ale Tom se jen ušklíbnul, aby mi dal najevo nesouhlas.
,,Sisi…prosím přemýšlej…Já nechci aby ste se s bráchou takhle trápili. Dám ti krk na to, že s tím nemá nic společnýho.´´ přimlouval se za něj Tom, ale na mě to nějak nefungovalo.
,,A tobě to nepřijde divný?? Že to bylo všechno v cajku, ale od tý doby c se Bill rozešel s Lisou tak…´´,,Lisa!!!´´ zavrčel Tom.
,,Co s ní??´´n nechápala sem, co mu zase přelítlo přes nos.
,,Tobě to nedochází???´´ klepal si na čelo.
¨,,Ne…Co by mi mělo dojít??´´ zopakovala sem jeho gesto.
,,To Lisa to celou dobu dělá…Chápej…Ty ses s ní vždycky hádala a ona tě nesnášela. A co hůř, bylas to právě ty, kdo jí přebral kluka. A navíc…Už si zapomněla jaký sme jí dělali naschvály??´´ Tom se nějak rozvášnil, ale musela sem uznat, že mu to aspoň chvilkami dává smysl.
,,Ty myslíš…´´ zarazila sem se, protože ty konflikty s Lisou sem brala spíš jako provokaci než hádku.
,,Kdo jinej…Bill rozhodně ne…ten je z tebe absolutně paf…Pořád za mnou chodí, co by ti asi udělalo radost a jak seš roztomilá když spíš a podobný blbiny. Sisi…měj rozum doprčic…´´ ha pozor, Tom kazatel.
,,Že to říkáš zrovna ty…´´ a já prostě ne a ne polevit.
,,No nic, tak to uděláme jinak…´´ ooo tak to bude ještě zajímavý…A taky že bylo. Tom si mě přehodil přes rameno a nesl mě k nim domů. A dokonce mu bylo úplně jedno, že sem pořád ještě v pyžamu.
,,Okamžitě mě pust, ať se můžu jít převlíknout.´´ prskala sem, protože už se mi začala prokrvovat hlava, jak sem visela dolů.
,,Jo to víš a zdrhneš…Však se neboj, Billovi to vadit určitě nebude…´´ ušklíbnul se a sundal mě, až když sem byla před dveřma do Billova pokoje.
,,No šup…´´ popohnal mě a já lehce za klepala.
Čekala sem něco jako ,,dále´´ ale místo toho se ozvalo ,,di do prdele Tome…´´ což mě ovšem neodradilo a vešla sem dovnitř.
,,Bille??´´ zašeptala sem, abych ho moc nevyděsila, ale kužel, leknul se i tak.
,,Suzie??´´ vyskočil z postele a koukal na mě jak na zjevení. Asi sem byla ta poslední, koho by tady čekal.
,,Bille…Já sem se ti přišla omluvit…Nechápu co to do mě vjelo, já přece vim, že ty bys mi neublížil…´´ vypadlo ze mě rychlostí blesku.
,,Neomlouvej se, je toho na tebe moc, chápu to…´´ usmál se a ani neřešil moje pyžamo :D
,,A jak si k tomuhle vůbec dospěla??´´ zarazil se, když si uvědomil, co se tady právě odehrálo.
,,No…Tom…ten na všechno přišel a dokonce i na to, kdo za tohle všechno může.´´ vyhrkla sem, ale nedošlo mi, že sem mu vlastně nevysvětlila skoro nic.
,,A kdo teda?´´ dožadoval se odpovědi.
,,Lisa..´´ řekla sem stručně a sledovala Billův pobavenej výraz