BEST-IE...17

STŘEDA

Ráno sem se probudila ještě před tím, než mi zazvonil budík, zvědavá jestli se Jessie vrátila, ale nikde po ní ani památky. Místo toho mě čekal šok. Pokoj jako by podlehl atentátu, všechno bylo vzhůru nohama. Všechny věci rozházený. Vůbec sem to nechápala tak sem okamžitě vzbudila Billa.

,,Co je co se děje??´´ nechápal celej rozespalej. Pochopil až když se rozhlídnul kolem.

,,Co si tady v noci dělala proboha???´´ koukal kolem sebe na ten bordel.

,,Já?? Snad ty ne??´´ nechápala sem, co blbne.

,,Já?? Já sem usnul hned po tobě…´´ bránil sem a já začínala mít divnej pocit

,,Tak třeba tvoje mamka něco hledala…´´ zkoušel to, ale tuhle myšlenku sem hned zamítla, protože máma je pes na pořádek a tohle by neudělala. Navíc, by mi sem nelezla.

,,Chceš říct že…´´ Bill se zarazil.

,,Jo, někdo tady v noci byl…´´ úplně mě zamrazilo.

,,Ale jak by se sem dostal??´´ Bill se poškrábal na hlavě, ale odpověď se dostavila hned. Bylo to bouchnutí otevřenýho okna, který sme nezavírali kvůli Jessie.

,,Zavoláme policajty…´´ řekl Bill a hledal telefon.

,,Ne…nechci mámu vystrašit.´´ zamítla sem to a Bill kývnul. Oblíkli sme se a šli sme dolů na snídani, kde sme zjistili, že tak jako je zdemolovanej můj pokoj, je vlastně celej barák a že ty zmiňovaný policajty zavolala už máma, když to všechno ráno viděla. Bylo jí hned jasný, že mi bysme tohle neudělali.

,,Sisi…´´ okamžitě mi skočila kolem krku.

,,Co se tady dělo??? Můj pokoj vypadá stejně…´´ začala sem se vyptávat s nadějí, že už někdo něco ví.

,,Někdo se k nám vloupal, ale nic se neztratilo…Jen…´´ Máma se zarazila.

,,Jen co??´´ snažila sem se to z ní dostat.

,,Sisi je mi to líto…Já…Koupíme novou…´´ snažila se mě uklidnit.

,,Novou co??´´ tak sakra řekne mi někdo něco?

,,Je v obýváku…´´ v tu chvíli mi došlo, že mluví o Jessie.

,,Ne..Nechoď tam…neměla bys ji takhle vidět…´´ zastavila mě, ale já ji jen odstrčila a běžela sem do obýváku.

Když sem tam doběhla, litovala sem toho. Na ten pohled už v životě nezapomenu.

,,Jessie…´´ sklonila sem se k jejmu bezvládnýmu tělíčku a až pak sem si toho všimla. Jessie někdo zabil a její hlava ležela kousek od jejího těla. Okamžitě sem začala křičet zděšením a schovala sem se k Billovi do náruče.

,,To je hrozný…´´ brečela sem jak malá holka.

Bill mě okamžitě odvedl do pokoje a za chvilku přišla máma s tím, že policajti už odešli.

,,Sisi…Jessie umřela statečně. Nejspíš tady někde byla schovaná a když přišli, snažila se nás uchránit…´´ máma mi vysvětlovala docela nepravděpodobnou verzi. Jessie přece nebyla pes, ale v tu chvíli mě to docela uklidňovalo. Máma mě ten den uvolnila ze školy a Bill zůstal se mnou, když viděl jak mizerně na tom sem.

Máma celej den uklízela a já sem nevytáhla paty z postele. Bill musel kolem poledne odejít, ale slíbil mi, že se brzo vrátí a já se rozhodla všechno zaspat.

Probudilo mě až strašně divný funění. Takový sem v životě neslyšela, ale bála sem se otevřít oči. Až když se to funění přiblížilo, až když mě lechtalo u ucha sem se odvážila.

,,Co…co to je?´´ rozespale sem zamumlala. Nade mnou stál Bill se šibalským úsměvem a vedle něj máma.

,,Zlato já vim, že si Jessie měla ráda…´´ začal Bill a mě se znova sputily slzy.

,,Ale po tom co se stalo je potřeba, aby tě někdo hlídal, když tady náhodou nebudu…´´ začal zas a já vůbec nechápala o čem to mluví. Až když sem se pořádně rozkoukala, všimla sem si malýho nemotornýho štěněte. No malýho, bylo velký jak dospělá kočka.

,,Pes??´´ koukala sem trochu vyděeně.

,,Tys mi koupil psa??´´ zděšení se proměnilo v radost. Psa sem vždycky chtěla, ale máma se psů bojí, tak sem vždycky měla kočku.

,,S Billem sme se domluvili, že je potřeba mít nějakýho hlídače…A ten můj strach…Nějak to zvládnu…´´ máma se usmála. Přece jen se bude bát míň, jak sem pozdějc zjistila, žádnej drobeček to nebude až vyroste.

,,A jak se jmenuje??´´ koukala sem na to škvrně.

,,Co je to vůbec za rasu…??´´nějak se to nedalo poznat.

,,Je to staford…Větší pitbul….Když pes, tak pořádnej…´´ jo jo zapomněla sem, že Bill zastává názor - malej pes = žádnej pes.

,,Jmenuje se Jessie….´´ pousmála se máma, věděla že bych jí to jméno dala taky.

Musela sem se s ní hned pomazlit. Byla strašně roztomilá jak se pořád ještě bála.

,,Tak princezno, vstáváme, musíme jít nakupovat…´´ Bill ě vytáhnul z postele, ač sem vůbec nechápala, co chce nakupovat. Nebyla sem si vědoma toho, že bych něco potřebovala. Jaký to pak bylo překvapení, když mě zatáhnul do zverimexu. Nakoupili sme tunu věcí a všechno jen pro ni.

Pelech, hračky, žrádlo, vodítko a plno dalších věcí.

,,Tak a ještě zařídíme cvičák…´´ nikdy sem neviděla Billa tak aktivního.

,,Není na to trochu brzo??? Ještě je malá…´´ podotkla sem, když sem se na ji podívala.

,,To sice jo, ale nikde tě nevezmou hned…Tak ať potom nic nesháníme. A navíc, musí tě umět poslechnout a chci, aby tě chránil a pochybuju, že zrovna ty bys ho to naučila…´´ usmál se nad mým zvykem všechno rozmazlovat.

Jen sem pokrčila ramenama a nechala sem ho to všechno zařídit.