Ležela tam holka,ve tváři měla vyděšenej výraz.Byla mrtvá,poznali sme to protože měla otevřený oči a byla strašně zelená.Bill vytách z kapsy mobil a zavolal policii.Přijeli asi za 10 minut.Já sem nemohla,nikdy sem neviděla žádnou mrtvolu.Začali se mi hlavou honit představy,že takhle sem mohla dopadnout já,kdyby mě v tý díře nenašli.Bylo mi hrozně,měla sem pocit,že všechno prožívám znova.,,Bille,já

Lekla sem se,ale pořád sem měla chladnou hlavu.Byl to Martin.,,Tak jak je kočko???Vypadáš trochu jinak,než když sem tě viděl naposledy.Sluší ti Armi look.´´řekl Martin se smíchem,jako by si myslel,že se začnu smát taky.Ale já sem měla ve tváři kamenej výraz.Nebálka sem se,měla sem pocit,že teď mám konečně šanci se mu pomstít.,,Ale copak???Ty se mě bojíš???´´ptal se dál.,,Ne nebojim,měla bych

Vzala sem si na sebe černý tričko a roztrhaný maskáčový kalhoty.Namalovala sem se a sešla dolů.,,Teda,sluší ti to…´´řekl Bill a začal poklonkovat.,,Ale di…tak můžeme jít???´´ptala sem se.,,No jasně,ale ještě se stavíme u nás,musim se taky převlíknout.´´řekl Bill a šlo se.,,Ahoj Sáro,ráda tě zase vidím….´´spustila paní Kaulitzová,jenom mě viděla ve dveřích.,,Dobrej´´pozdravila sem.,,Sáro,tak já

Sedli sme si do trávy a povídali sme si.Všemu sme se smáli a bylo zvláštní,že i když se známe jenom dva dny,tak si tak dobře rozumíme.Podívala sem se Billovi do jeho krásných hlubokých očí a snažila sem se z nich něco vyčíst,ani nevim co…..ale najednou se ke mně Bill naklonil a políbil mě.Nechala sem se,líbal krásně,ale potom už sem se odvrátila.,,Promiň Bille,ale já nemůžu….´´řekla sem smutně.,,Ne

Ležela sem na posteli,měla sem zavřený oči a vychutnávala si písníčky.Za dveřma stáli kluci.Klepali,ale když sem to neslyšela,šli teda rovnou dovnitř.Viděli mě ležet na tý posteli.Šli teda blíž a Bill mi šáhnul na ruku.Lekla sem se,ale strašně.Srdce mě bušilo až v krku.,,Nemáš čistý svědomí´´smáli se oba dva,když mě viděli,jak sem sebou škubla.,,No to bylo fakt úžasný.No uhodli ste že nemám.A

Pondělí,nejhorší den v tejdnu.,,Sáro,vstávej,nebo přijdeš pozdě do školy.´´volala na mě máma ze zdola.,,No jo,já už sem vzhůru.´´houkla sem na ni s klidem,ale vevnitř sem křičela a brečela.Školu sem nesnášela,byla to moje noční můra.Neměla sem kamarády,protože sem si nerozuměla s nikým,kdo by mě chápal a kdo by mě bral takovou jaká ve skutečnosti sem.Ale ani mi to moc nevadilo,protože nejsem