,,A to přijdeš jen tak, nebo zase něco potřebuješ??´´ odhalila mě hned po telefonu, když jsem zjišťovala, jestli na mě má čas. Přece jen nikdy nevim, jestli třeba nemá domluvený nějaký to rande.

,,No ani zas tak ne, jen se chci prostě stavit, to nemůžu?´´ nechtěla jsem ji hned říkat, že potřebuju prachy.

,,Jo, odpoledne jsem v obchodě, tak se zastav...´´ no vida, že mě to

,,Nevíš o tom náhodou něco?´´ tátova přesně mířená otázka mě zaskočila.

,,O čem jako?´´ budeme se prostě držet pravidla zatloukat, zatloukat a zatloukat, dokud to jde. Pořád třeba připadá v úvahu i výmluva, že jsem si prostě spletla auto. Na důvěryhodnosti mojí story už tak nějak nezáleží.

,,O tomově autě...Doufám, že v tom nemáš prsty...Víš jak to dopadlo naposledy...´´ přísně

Tenhle rozhovor s vlastní matkou měl vést k nějaký radě, jak z toho ven, a podle ní mám stejně pouze dvě možnosti. Promluvit si s Tomem, nebo si začít s někým jiným, kdo mi pomůže na Toma zapomenout. Výborně teda, jeden plán lepší než druhej.

Pak mi máma navrhla, že spolu půjdem do baru, ať se trochu pobavíme. Jenže, kdo by chtěl jít kalit s mámou? :D

Nakonec to stejně dopadlo

Rothová, Rothová, ty se z těch problémů snad nikdy nevyhrabeš...Moje svědomí se po dlouhé době probralo znovu k životu a hryzalo do mě ze všech stran.

Po hodině si mě učitelka zavolala k sobě do kabinetu. Jako bych už těch promluv do duše neměla za posledních několik týdnů taky dost. Co je jim vůbec po mě...Dobře, u rodičů se to ještě nechá pochopit, ale co ti ostatní?

,,Suzie...´´

TOM

,,Ty jeden idiote…Kdy už z těch kravin vyrosteš?? Víš vůbec jak tý holce je??´´ začal řvát Bill, sotva vešel do pokoje.

,,Ty už to víš??´´ nestačil sem zírat jak rychle se dokážou věci rozkřiknout.

,,Ne asi…´´ prsknul a vypadal naštvaně.

,,Ježiš Bille, neřeš to, je to jen uražená holka, nech to plavat…´´ bránil sem se, ale marně.

,,Budu to

,,To že patříš mezi ty nány co si myslej, že když jim Tom naslibuje hory doly, že s ním budou žít šťastně až do smrti…Probuď se prosim tě…´´ oukej, zasloužim si to.

,,No jasně, něco na tom bude, že ste dvojčata…Víš co, zmiz mi z očí…´´ vykopala sem ho z pokoje a Bill za sebou prásnul dveřma.

Jo skvělý, nenávidim Toma a teď už Bill nenávidí mě… Tak to opravdu netušim, jak přežiju

,,Co-co je?´´ nechápala sem, co to dělá. Njn alkohol.

,,Nic…Líbíš se mi, tak sem rád, že sme uvízli…´´ přitisknul mě ke zdi a opřel se o mě.

,,Ale to už není vt…´´umlčel mě, když jeho rty přistáli na mých. Chvilku sem byla v šoku, ale hned sem se z toho vzpamatoval, ovšem místo toho, abych ho od sebe odstračila, sem mu omotala ruce kolem krku a tiskla sem se k němu. Vznikla

,,Ne, já netancuju…´´ šprajcnul se a nedostali byste ho z gauče ani neverem.

,,Tak ty…´´přeorientovala sem se na Toma, kterej se nenechal dlouho přemlouvat. I když se mu ze začátku moc nechtělo.

,,Dobře ty…´´ chválila sem ho, jakej je to dobrej tanečník.

,,Nápodobně…´´ oplatil mi úsměv.

,,Hele nechte toho a poďte se semnou bavit, vypadáte jako byste se

Celej den sme strávili v hale, kde kluci už od rána zkoušeli, zvukaři upravovali aparaturu a já sem dávala dohromady klukům věci, který si na koncert oblečou. Nejhorší byly Billovy. Celej koncert měl odehrát v androickým kostýmu a chvilku mě trvalo, než sem pochopila jak co patří a co bylo horší, navlíknout ho do toho.

Musim říct, že když sem se během koncertu přesunula ze zákulisí

,,Na, dej to třídní a zmiz už, ať tě nevidim…´´ řekl táta a podal mi obálku s čím si, aniž by mi řekl o co vlastně go.

,,Co je to??´´ ptala sem se zvědavě.

,,Nic, důležitýho…´´ odvětil a chystal se k odchodu.

Nějak se m to neřešila a udělala sem co po mě chtěl. Obálku sem předala učitelce, ale když sem viděla, že ji hned otvírá, nedalo mi to a musela sem si počkat,