,,Co-co se děje??´´koktala sem a brečela zároveň.,,Jedeš domů…´´křikla máma a já se zděšeně podívala na tátu.Tan mi jenom podal nějaký soudní nařízení a já propadla v ještě větší zoufalství.Ale zase na tom bylo něco dobrýho…Nebudu vídat dvojčata.Už je prostě nebudu mít na očích.

,,Sisi,udělám všechno proto,aby ses sem vrátila…Slibuju…´´byli tátovi poslední slova,než sem nasedla do auta….Zabouchli

,,No že vám to trvalo…´´rejpla sem si.,,Mlč nebo tě přivážu znova….hele Tome hlídej ji…Já dojdu koupit nějakej chlast…´´řekl Bill,ale mě se chtělo křičet Ne Bille nenechávej mě s ním samotnou,ale nakonec sem mlčela a Bill v klidu odešel.

,,Sisi všimla sis toho,že sme tady sami??´´zeptal se Tom a jeho ruka mi přistála na stehně…V tu chvíli sem byla jako v sedmým nebi,tak dlouho sem na

,,Vy dva zrovna…´´usmál se táta….,,No tak pane Hirsch,dyť nás znáte…´´vložil se do toho Bill.,,No právě že vás znám…´´řekl táta.,,Tatí prosíííím já budu hodná a už nejsem malá…´´tak aby se neřeklo tak sem začala prosit taky.,,No právě proto,že nejsi malá….No tak dobře no,můžeš…´´řekl táta a já mu skočila kolem krku.,,Díkyyyyy…´´vejskla sem mu do ucha a vlepila mu pusu.,,Takže nám věříte…´´usmál

O MĚSÍC POZDĚJI

,,Heh vtipe…´´sykla sem na Billa,kterej se mi teď snaží vtlouct do hlavy že veverka žere ropuchy…,,Ale fakt …Vem si třebaaa takovýho Toma,ten taky sežere na co příjde…´´dával příklady Bill.,,Moment jakou to má souvislost???´´teď sem to nepobrala.,,No právě že žádnou…´´řekl Bill a začal se tlemit.,,Teď sem se asi měla smát že jo…´´řekla sem a nechápavě na něho koukala.Za

,Heeej ty si koza,se podívej jak vypadám…´´vztekal se Bill,protože sme zakotvili u místního koupálka a Billova zmrzka mu skončila za tričkem.,,Sorry…´´pípla sem a jen tak tak zadržovala smích.,,Tyyyy…Já tě….´´,,Co???´´skočila sem mu do řeči…Než sem se vzpamatovala,stejkala mi po vlasech moje vanilková…,,Umíš plavat??´´zeptala sem se pro jistotu…,,Cože?AAAAAAA´´zařval Billa už se plácal v bazéně.Radovala

,,Sisi máš návštěvu…´´volá na mě táta.Už je to tejden,ale ještě sem nesebrala odvahu vyjít z baráku,měla sem strach potkat Toma.Bála sem se,že znova uvidim ten jeho pohrdavej pohled,že do toho znova s padnu,když už sem se z toho tak trošku dostala.

,,Nechci nikoho vidět…´´zavolala sem na něj.,,Prej je to důležitý….´´řve na mě dál…,,Už sem řekla,že nikoho nechci vidět…´´stála sem si

Tom se na mě ani nepodíval,prošel s ní ruku v ruce jako bych byla duch.Nezavadila o mě ani pohledem.Nejevil o mě zájem,jako kdybych byla jenom kus hadru.,,Sisi mrzí mě to,ale Tom….´´začal Bill.,,Věděl si to…Všichni ste to věděli,že to táhne s ní….Už vim kde byl,když říkal,že nemá čas,že celej den zkoušíte….Celou dobu ste to věděli a nic ste mi neřekli???Proč???´´mluvila sem zoufale ale z očí

Přemýšlím o tom co by právě teď bylo,kdyby zůstala v Česku.Neznala bych Toma,Billa neznala bych tátu.

,,Sisi kde si???potřebuju tě doma…´´volala mi tatík.,,Hele kluci já už budu muset jít.Ale nechcete jít k nám?´´ptala sem se jich a za pět minut už sem otevírala dveře.,,ma-mami co tady děláš??´´takovej šok,ve dveřích máma.,,Přišla sem si pro tebe….´´ha tak to má pech.Sem na ní začala

O DVA MĚSÍCE POZDĚJI:

,,Tati,du na moment ven jo,chci se projít….´´řekla sem,protože sem nechtěla aby mě viděl brečet.V noci se mi totiž zdálo o mámě a o tom jak mě v 7 letech zlomila ruku.Nevim proč ale celej den sem na to musela myslet,přemýšlet o tom a pořád se k tomu vracet.Jak sem si slibovala že ze mě bude jinej člověk,pořád se mi to nedaří,pořád je ve mně ta bolest,lítost,utrpení,nemůžu

,,Co-cože???Ale-ale já neumim německy…´´začala sem panikařit.,,Klid slečno o to už je postaráno…´´uklidnil mě ten řidič,ale přece jenom mě hlavou vrtala jedna otázka.,,Promiňte,že se pořád ptám,ale…Já znám tátu jenom z fotky a tam byl…No…ehm….´´,,Nemusíte nic říkat,ale vášeho otce pustili před 7 lety z vězení a teď je to ředitel jedné z nejúspěšnějších německých firem….Určitě by ste ho nepoznala….´´ujišťoval