,,Já už to prostě nevydžím...Chci domů...A to hned...´´ jak úžasný pocit to je, když první, co po probuzení slyšíte, je nelidskej řev.

,,Ježiš, nemohl bys aspoň an chvilku zavřít zobák? Aspoň, když ostatní ještě spí?´´ po tom křiku není divu, že jsem vstávala zadkem napřed. Zvlášť, když mi bylo úplně jasný, kdo zase dostal hysterák.

,,Vidíš to? To je přesně důvod, proč mám

,,A to přijdeš jen tak, nebo zase něco potřebuješ??´´ odhalila mě hned po telefonu, když jsem zjišťovala, jestli na mě má čas. Přece jen nikdy nevim, jestli třeba nemá domluvený nějaký to rande.

,,No ani zas tak ne, jen se chci prostě stavit, to nemůžu?´´ nechtěla jsem ji hned říkat, že potřebuju prachy.

,,Jo, odpoledne jsem v obchodě, tak se zastav...´´ no vida, že mě to

,,Nevíš o tom náhodou něco?´´ tátova přesně mířená otázka mě zaskočila.

,,O čem jako?´´ budeme se prostě držet pravidla zatloukat, zatloukat a zatloukat, dokud to jde. Pořád třeba připadá v úvahu i výmluva, že jsem si prostě spletla auto. Na důvěryhodnosti mojí story už tak nějak nezáleží.

,,O tomově autě...Doufám, že v tom nemáš prsty...Víš jak to dopadlo naposledy...´´ přísně

Tenhle rozhovor s vlastní matkou měl vést k nějaký radě, jak z toho ven, a podle ní mám stejně pouze dvě možnosti. Promluvit si s Tomem, nebo si začít s někým jiným, kdo mi pomůže na Toma zapomenout. Výborně teda, jeden plán lepší než druhej.

Pak mi máma navrhla, že spolu půjdem do baru, ať se trochu pobavíme. Jenže, kdo by chtěl jít kalit s mámou? :D

Nakonec to stejně dopadlo

Rothová, Rothová, ty se z těch problémů snad nikdy nevyhrabeš...Moje svědomí se po dlouhé době probralo znovu k životu a hryzalo do mě ze všech stran.

Po hodině si mě učitelka zavolala k sobě do kabinetu. Jako bych už těch promluv do duše neměla za posledních několik týdnů taky dost. Co je jim vůbec po mě...Dobře, u rodičů se to ještě nechá pochopit, ale co ti ostatní?

,,Suzie...´´

,,Vy ste se snad zbláznili. Lisa jo? HA HA HA…prosim tě to není možný, na tohle ona nemá…´´ Bill se rozchechtal. Jo něco pravdy na tom bylo, ale když si nad tím člověk pořádně, ale pořádně zapřemýšlel, dospěl k závěru, že nikdo jinej to bejt nemůže.

Taky sem to Billovi pořádně vysvětlila a do toho se vložil i Tom, kterej, jak on říká ,,nechtěně´´ poslouchal za dveřma.,,Oukej, tak je

,,Tak co??´´ nechápal můj pohled.

,,To ty??´´ vyjekla sem, když mi to začalo docvakávat.

,,CO já?´´ koukal na mě jak péro z gauče.

,,Celou tu dobu…Jak můžeš?? Co z toho kurva máš??´´ řvala sem po něm. ,,O čem to tady sakra mluvíš?? Jak bych asi moch??´´ klepal si na čelo a dožadoval se vysvětlení.

,,Jak?? Asi tak, že víš kudy se dostat do baráku, poprvé

STŘEDA

Ráno sem se probudila ještě před tím, než mi zazvonil budík, zvědavá jestli se Jessie vrátila, ale nikde po ní ani památky. Místo toho mě čekal šok. Pokoj jako by podlehl atentátu, všechno bylo vzhůru nohama. Všechny věci rozházený. Vůbec sem to nechápala tak sem okamžitě vzbudila Billa.

,,Co je co se děje??´´ nechápal celej rozespalej. Pochopil až když se rozhlídnul

O PÁR TÝDNŮ POZDĚJI

Dny a týdny ubíhaly a s Jessie se stal skoro dospělej a vychovanej pes. Byla jak naše dítě. Všude sme ji s Billem brali s sebou a neskutečně ke mně přirostla. Ovšem Jessie v kočičím vydání mi nahradit nemohla. Ale je fakt že lítost nad její ztrátou zmírnila a čas ji zahojil. Ovšem divných událostí neubývalo. Spíš naopak. Pořád sem měla pocit, jakoby mě někdo sledoval

Všechno nakonec dopalo dobře, Bill se rozešel s Lisou a je se mnou, všechno v klídku, v pohodě a bez problémů. Vypadalo to, jako happy end, ale opak byl pravdou. Najednou tolik štěstí nemůže dostat nikdo, a když, tak mu ho zase rychle seberou. Což byl i můj případ.

Jako byn najednou někdo nechtl, aby sme byli s Billem šťastný, den co den probíhali hádky kvůli kravinám, a děli se divný